- Dnes jsem třikrát málem umřela. Nejprve mě téměř zajelo auto, což očekávám již delší dobu vzhledem k mému asertivnímu přístupu, že když chci přejít přes přechod, prostě vstoupím do vozovky, protože mám přednost. Nicméně, kdyby mě její ruka nestrhla zpět. Tentokrát to nebylo jen takové “těsně”, ale skutečně by mě to auto zajelo. Její stisk jsem cítila ještě několik hodin. Vypadala jako Michelle. A Michelle je v mých očích andělem.
Podruhé jsem procházela přes staveniště, kudy procházím každý den cestou domů. Nikdy jsem neměla dobrý pocit, když jsem procházela pod tím lešením. Dnes jen vteřinu po tom, co jsem udělala krok dál, za mnou dopadla těžká cihla a rozpadla se na prach. Trhla jsem sebou a několik vteřin se bála pohnout.
Napotřetí by má smrt nebyla nijak zajímavá. Jednoduše bych umřela na udušení tím dusným, horkým vzduchem, který pro mě neobsahoval náhle žádný kyslík, když jsem šlapala kopec k Hradu.

- Ty suché květiny jsem ještě nevyhodila. Dnes jsem myslela, jestli je nějaká možnost, že bych se jednou vrátila zpátky sem a žádala o místo. Nikdy se od toho asi úplně neoprostím… Znovu jsem přemýšlela o studiu antiky. Jak jen, bože, dokážu někdy zkombinovat astrofyziku, antiku, literaturu, ekonomii, politologii a oceánografii? Myslím, že je to nemožné. Dnešní den jsem ale věnovala antice.

- Viděla jsem Troju. Podruhé a stejně jsem se přemohla. A nikdy jim neodpustím, co z toho udělali. Bratranec… Ať historici klidně zpochybňují nejčistší a nejnaplněnější vztah v dějinách mezi Héfaistionem a Alexandrem, ale Achillea a Patrokla přeci nesmějí popírat… :(

- Kůže mě přinutila začít se učit italsky. V poslední době mám pocit, že nadpis mě přinutí učit se čínsky. Pavoučí lilie má pro mě neuvěřitelný význam. Nikdy se pravděpodobně nebude moci přiblížit Wild Blue Yonder, kdy jsem poprvé přirozeně plakala nad krásou, nad pouhou krásou. Nebo na Analife, který ve mě zůstane navždy zapsaný.

- Ruské šampaňské se chladí. Smějí se mi, že piji jen sama, ptají se proč.

- Z Conserve mi přišlo spoustu dokumentů. O začátku školního roku, jaké se konají programy, expedice. Taky asi 50 stránkový dokument jako registrační formulář. Vybírám si “bathmate” (sdílíme jen koupelnu, ne pokoj), zapisuji očkování, zapisuji si sporty, které budu dělat za školu. Pravděpodobně to bude v prvním trimestru volleyball, přes zimu nic a ve třetím asi softball (mám ho ráda), nebo fotbal. Podepisuji obsáhlé dokumenty, kde se stvrzuji, že nebudu své školní práce opisovat, že jsem byla srozuměna s jejich dress codem, nebo že mohou mé úspěchy poslat do místních novin. Víc napíšu na Feel the Freedom.

- Dny ubíhají mnohem rychleji než jsem zvyklá. Nechodím do školy. Chtěla bych napsat, že žiji jako ve snu, ale mně se sny nezdají, tak prostě jen žiji jako v něčem, co někdo napsal, co jsem napsala já… Světlonoš se dotýká téměř každé mé myšlenky. Chci zpět Hvězdy. Už je to tak dávno, co jsem je psala, nebo četla.

- Little jasmine, will you forget me or not?

read comments (15)