Mimochodem už pár dní je to více než rok, co píši sem. Pamatujete si ještě někdo původní doménu na webzdarma? Já téměř ne… Nečetla jsem žádné zápisy z té doby, tady se někdy do minulosti vracím.

Always will…
A vlastně - nový život? Tentokrát nejspíš už ano…

Jsem v práci, dokonce už od jedenácti. Tenhle příspěvek bude vlastně o ničem, bolí mě hlava, nemám prášky, mám Evian (ta voda je neskutečně odporná, kdo to může pít?) a taky mám dalších pět hodin času, než odejdu z kanceláře.

Říkala jsem už, jak moc tuhle práci miluju? Hlavně tu kancelář! Je tady velká knihovna s docela zajímavými tituly. Nábytek z krásného dřeva, je prostorná, dvě okna, větrák, v kuchyňce si můžu udělat celkem 26 druhů kávy (mají skvělý přístroj; minule jsem strávila hodinu času čtením návodu k němu) a 6 druhů polévky (měla jsem rajčatovou - yum), je tady dokonalá židle, vůbec mě z ní nebolí záda ani nic, je skvělá!

Doufám, že jste nečekali, že bych byla ve škole. Mhm, tenhle týden jsem nebyla, i když se už cítím docela provinile. Včera jsem šla spát někdy kolem čtvrté ráno, dělala jsem práci pro zahraniční výbor a také našla svou budoucí univerzitu, je dokonalá a má i vlastní krasobruslařský klub a můžu až 4 semestry studovat v Itálii nebo Rusku (+ další země) a pro mě s naším rodinným příjmem je 100% stipendium. Hlavně je mnohem sympatičtější než arogantní Harvard se svou integritou. Každopádně… Itálie, mám pocit, že Malapartova slova a Kůže mě ovlivní na celý život, stejně tak myšlenky Gogola, nedokážu se povznést nad to, abych jako malá nepátrala po jeho tajemstvích.

Dneska jsem se nemohla přinutit vstát a jít k doktorce na injekci; už se neskutečně těším, až tam nebudu muset chodit. Jinak jsem včera byla na bruslích a zkoušela nějaké “figure skating moves”. Estriel říkala, že teoreticky by některé skoky na inlinech šly udělat (samozřejmě ne pořádně), ale vždy když jsem se pokoušela jen o jednoduché waltz, tak jsem spadla docela úděsně. Uvidím, dneska asi půjdu taky. Jinak na zemi jsem skočila jednoduchýho axela (což je v podstatě 1,5 otočky). Až skončím tady v práci, mám sraz s Natal, ale světlo je teď už konečně docela dlouho, takže půjdu až večer, až se víc ochladí.

Nenávidím turistiy! Vždy, když jdu do práce (jdu jakoby k Hradu), tak jsou oba chodníky úplně přeplněné a celá ta vlna se pohybuje strašně pomalu. Navíc mají snad ještě nepřátelštější výraz než lidi v tramvaji, když jedu v sedm ráno do školy.

Obálka z Conserve přišla, stipendium mám, smlouvu i doplatek jsem odeslala, vznesla jsem tisíc dotazů ohledně krasobruslení, golfu, tenisu a to, jestli můžu mít kurz tance místo tělocviku. Taky spoustu dotazů k mým hodinám, vůbec nevím, kdy si tedy budeme zapisovat kurzy. Začala jsem si balit a to mám před sebou ještě měsíc téhle školy. Nejsem schopna se soustředit na učení a to mě v nejbližších dvou týdnech čeká něco kolem 20 testů, finální testy + testy, co jsem nepsala.

Minulý rok jsem touhle dobou do Prahy jezdila jen na pár dní, abych dokončila školu. Teď tady ale musím zůstat až do konce června… Nejsem schopna přemýšlet. Jdu si udělat vanilkové cappucino se skořicí a později rajčatovou polévku. Kdo miluje mou práci?

P.S.: Dokonce tady mají i sprchu, DVD, nebo pravidelný přísun zahraničních i českých periodik, miluju to tady! (Je to pravděpodobně tím, že tady nikdo nemá moc práce, tak aby se nějak zabavili XD.)

P.P.S.: Do telefonu se oficiálně ohlašuji: “Karolina R. (jsem paranoidní - nechci, aby vyhledávače našly mé jméno), zahraniční sekce.” Jinak už druhý týden jsem na celé zahraniční sekci sama, takže vyřizuji normální chod a tak, dokonalé… :)

Už jsem z těch textů na web o volbách USA tak unavená, že jsem dneska jako adresu napsala senator.cz místo seznam.cz. Dneska jsem byla v práci asi 4 hodiny a bylo to úplně nejvíc fajn. Minule mě Martin všem představil. Znají mě i na recepci, kde mi popřáli hezký den, vařím si kafe, zdravím se s lidma na chodbě… A je to takový zvláštní pocit tam přicházet. Pracuji v kanceláři až úplně nahoře, z oken je výhled na hrad (je odtud jen pár metrů Nerudovou nahoru!) a na celou Prahu. Kancelář je velká, strašně světlá a s krásným dřevěným nábytkem. Dnes jsem dodělala všechny materiály k těm volbám a už teď se mi po tom tématu stýská. Příští týden začnu zpracovávat rešerše na nějaké kecy o státní správě a všechno je to psáno tím úřednickým jazykem =/.
Taky jsem už podepsala smlouvu s platem, který je víc než famózní.

Teď čekám na FedEx z Conserve, Phil už prý podepsal můj kontrakt, ale že by mi řekl, kolik mi dali, to ne. Musí to přijít poštou. Jinak jsem si začala hledat letenky a můj let je nejvíc složitý a obtížný. Našla jsem perfektní letenky, ale ty jsou za 60.000 Kč! Tyhle, které asi brzo rezervuji, jsou za méně než polovinu, jenže letím nejdřív do Atlanty, tam mám dvě hodiny na přestup (mám strach, že je to málo) do Minneapolis, kde musím zůstat přes noc do dalšího dne odpoledne (hotely mě neubytují, když mi ještě nebylo 18, tak teď hledám někoho přes HC, kdo by mě možná u sebe přes noc nechal). Pak letím konečně do Rhinelander ve Wisconsinu, kde mě vyzvedne někdo ze školy, budu tam ale o den dřív, než mají normálně studenti přijíždět, ale alespoň se vyspím, v klidu ubytuju na internátě a budu určitě hned pak všechno fotit dokud tady ještě nebude tolik lidí. Stop! Napala jsem tady - omg! Těším se tam neskutečně.

Měla bych být ale víc při zemi. Čeká mě dost obtížné zakončení školního roku tady. Budu dopisovat 3 testy ze zeměpisu, 2 z chemie, 2 z fyziky a po jednom z biologie, matematiky a češtiny. Zítra píšu tu češtinu a budu zkoušená z dějepisu. Přes víkend musím dodělat jeden projekt do biologie, taky v sobotu je VIP akce u Žanet, už je dostatečné teplo na vířivku a šampaňské, takže v pozvánce jasně znělo plavky a sekt s sebou. Bude se oslavovat můj odjezd, alespoň tak předčasně, kdybych se s některými lidmi o prázdninách už neviděla.
A v neděli se pak uvidím s Čechem, který je absolventem Yaelu, s ním a jeho americkou přítelkyní jdeme asi někam na jídlo do jedné z těch krásných restaurací okolo Prahy.

Za tenhle týden jsem moc ve škole opět nebyla. Jen ve středu a jdu tam i zítra. Zato jsem byla v divadle, v práci, na přednášce (dnes jsem také byla na jednu pozvaná, organizuje to Martin, ale jsem příliš unavená, takže se tam nechystám) a tak různě jsem pobíhala po Praze, protože jsem toho dost vyřizovala. Byla jsem u Jirky, nemůžu se dočkat, až budu mít řidičák, strašně ráda v podvečer cestuji Prahou v autě, nevím proč, ale zrovna auto pro mě má úžasnou atmosféru. Zapadalo slunce a bylo vážně krásně, šly jsme s matkou na večeři a měla jsem naprosto výborný ročník Pinot blanc. Celý ten večer se zdál prostě tak správný.

Strašně jsem chtěla do Brna na tu přednášku nositele Nobelovy ceny za chemii, přednášel (či ještě bude, teď si nejsem jistá datem) o solárních panelech a vlastně o svém chemickém výzkumu, což by mi nejspíš nic neřeklo, ale jeho druhá přednáška byla o tom, kam směřují Nobelovy ceny. To téma mě skutečně zaujalo, nejen proto, že už jsem o tom sama několikrát uvažovala. Nicméně jsem byla líná a pak jsem úplně zapomněla na rezervaci místa :(.

Zrovna tenhle týden toho mám hrozně moc a dost mě to vysiluje. Nicméně už přišly poštou výsledky všech těch testů. Vypadá to, že ledviny jsou zase na chvíli v pořádku, nicméně se mi o dost zhoršila anémie, předepsali mi hrozné množství prášků, tentokrát si to ale musím ohlídat, abych je všechny brala, musím přestat se svou lehkovážností. Taky se bojím toho, až budu do USA převážet všechny svoje prášky, v Atlantě mám jen ty dvě hodiny na přestup a musím projít imigrační kontrolou, určitě mě dlouho zdrží vysvětlování těch prášků a ještě musím vyzvednout a znovu odbavit kufry a pokud půjdou až jako poslední (nebo vůbec), tak letadlo taky nemusím stihnout… No děsí mě to. Nikdy jsem takhle komplikovaně neletěla. Navíc ta letiště jsou obrovská! Vyznat se tam není zas takový problém, ale spíš mi zabere hrozně času, než dojdu, kam potřebuju.

Jinak je v Praze pomalu hrozné horko. Musím si koupit nějaké letní oblečení, hlavně pak taky budu kupovat spoustu triček s límečkem a halenek do té školy. Nemám vůbec nic. Dneska Estriel psala o tom, jak si všechno v hlavě plánuje, což dělám taky. Ale teď se už ani nejsem moc schopna soustředit se i na něco jiného, v hlavě mi skutečně pořád běží to, co musím udělat, kam jdu, co mi zabere kolik času…
Těším se hlavně na to, až budu mít po škole. To budu mít mnohem víc času. Těším se, až pojedu na dovolenou, asi do Itálie. Taky už jsem si začala hledat byty v Itálii, pronajmout si ho sama je strašně drahý, ale nevím jestli bych zvládla mít spolubydlící. Taky hodně bytů je ve čtvrtích kolem Říma, kde je (podle vlastních zkušeností) docela špatné spojení, nejraději bych bydlela blízko metra A nebo C. Pak jsou byty i kolem Vatikánu, to má ale dobrý důvod, kolem Vatikánu je hodně obchodů pro turisti a vlastně tam v podstatě nic jiného není, Vatikán sám o sobě sice začíná na náměstí sv. Petra, ale zeď, která ho odděluje je až za náměstím, každopádně v okolí právě není ani žádný spoj, teď tuším, že někde ze západní strany stával autobus, ale stejně bych tam nechtěla bydlet - byty jsou drahé a vlastně za nic, těží jen na tom, že jste u Vatikánu (a taky ten báječný výhled na Svatopetrské náměstí!).
Každopdáně jsem objevila jednu docela dobrou mezinárodní univerzitu v Římě, která má kontakty i v USA, což je úplně ideální. V Itálii ale bohužel vláda přispívá jen svým studentům (a to na školné), takže byt bych stejně musela řešit znovu.

Teď se skutečně musím jít učit. Vím, že tenhle rok na té škole končím, ale chci ji ukončit nějak dobře. Akorát teď na studium vůbec nemám myšlenky, jsem moc roztržitá a pořád řeším něco jiného. Takže spíš… Doufám, že se teď donutím jít učit.

Mimochodem než jsem tohle dopsala, na Zone Club už odcvičily nějaké šílené aerobičky (hrozné slovo), ta hlavní je skutečně úplně fanatická, poskakuje tam ty svoje kroky, komanduje ostatní a ještě do toho stačí přednášet o pšenici a ječmenu, co měla k snídani. Hrozná představa, že se na podobné hodiny budu muset zapsat, abych si alespoň trochu zpevnila tělo, než odjedu na Conserve, kde po mně budou chtít nějaké šílené sportovní výkony.