Právě jsem si stáhla nějaké materiály od CIEE (nezisková agentura, která zprostředkovává program “rok na střední škole v USA” s pomocí komerční agentury Student Agency) a nemůžu se přestat smát, vážně! Studentům není docoleno kontaktovat rodinu nebo přátele víckrát než dvakrát do 14 dnů. Ještě lepší je ale starostlivé doporučení ohledně vyplnění přihlášky: Vyhýbejte se použití těchto slov: diskotéka, klub, párty, heavy metal, bar, punk. A také jsem se dozvěděla, proč odmítají zprostředkovat maturitu v USA, protože většina místních koordinátorů a hostitelských rodin bude podezřívat studenty z toho, že chtějí tento program využít jen jako odrazový můstek pro jejich kariéru v USA.
Blah blah blah blah…
Děkuji Juliette za novou motivaci! Skutečně nesmírný dík. Začala jsem totiž uvažovat o studiu v zahraničí (převážně v USA, protože tam je to z hledsika stipendií nejpřijatelnější). A nemyslím tím právě tyto programy. Našla jsem si na internetu několik lidí, kteří si školu vyřídili sami. Obeslali e-mail s tím, že je zaujal program školy, že jsou z České republiky a zda existuje nějaké možnost finanční pomoci a studia na jejich škole jako skutečný student (tedy ne exchange student jak je tomu ve výše zmíněném programu, tzn. i s maturitou). A většina privátních škol (netýká se státních!) odpověděla, že ano, ta možnost tady je. Nechci popisovat celou proceduru, koho by to zaujalo, ať mi klidně napíše na e-mail a já můžu poskytnout rešerše, které jsem si sestavila na základě prohledávání všeho, co na internetu můžu najít.
Dneska jsem ještě pročítala různé rady a diskuse, ale zítra se podívám na jednotlivé školy a připravím si formu e-mailu, který budu rozesílat. S množstvím doporučení, které mám už z minulého roku, to snad nebude nic těžkého. A pokud by mě škola přijala na stipendium, tak by mi hradila i ubytování (většina privátních škol má vlastní campus tedy ubatovací rezidenci pro abroad studenty) a stravu. Nebyla bych omezena žádnými z těch pitomých pravidel agentur (včetně toho řízení motorových vozidel, určitě bych si udělala alespoň řidičák na motorku, protože by mě nikdo nemohl vozit jako host family aj.). Nemyslím, že by všechno to zařizování kolem bylo jednoduché a přímé, ale četla jsem, že jedna dívka začala e-maily odesílat až v květnu a přes poměrně velké problémy stejně v září začala studovat. Většina škol prý přijímá tyto žádosti o stipendia do konce února a já mám teď přes prázdniny naštěstí dost času, takže ještě uvidím… Ale po dlouhé depresi mám opět nějaký cíl. V pátek má deprese nakonec vyústila v to, že jsem odešla z večeře v restauraci a tři hodiny seděla v zimě na lavičce s velkým kafem, za které jsem dala poslední peníze, a popsala v moleskine asi 40 stran.
Vypadá to, že jdu do čí dál většího extrému. Že mi nic není dobré, že jsem příliš povýšenecká na české školy, na mou součansou školu. Že si nevážím svého “dokonalého” průměru. Že nemiluji svůj národ a vlast… A poprvé to, jak to vypadá, odpovídá realitě.
Sbohem přízemnosti. Vítej můj sladký sne…
P.S.: Začala jsem právě procházet ty školy… Vůbec netuším, jak dlouho mi to zabere, podle mých základních preferencí mi jich vyjelo skoro 300! A pominu fakt, že každá z nich vypadá naprosto perfektně ve srovnání s mou současnou školou. Ani nevím, na co se přesně zaměřit. Nejdůležitější pro mě je, aby škola poskytovala stipendium, ale pak… Všechny mají mnohem víc, než si dokážu představit, jak poznám, co je odlišuje? Co bude pro mě nejlepší? Připadám si přehlcena informacemi…
