Včera jsem byla na Procesu od Kafky. Bylo to tak neskutečné! Tleskala jsem dobrých pět minut v naprostém nadšení. Strašně se mi líbilo, že to nebyla jen zahraná předloha. Nepotřebuji jít do divadla, abych viděla, jak někdo hraje přesnou předlohu. Líbil se mi ten nový pohled, který dali Josefovi K. a vůbec ta psychologie v Procesu. Najednou K. nebyl typicky Kafkovský, chladná, odosobněná postava, kdy v Kafkově procesu nejsou důležité postavy, ale jen věci, které se jim přihodí. Tady K. naprosto dýchal a jeho podání mi otevřelo úplně nový rozměr ke knize. Lehký humor, kterému se směje a vzápětí se za smích stydíme, mě pohltil. A také to, že to my jsme Josefa K. soudili, ač jsme jím každý byli. Úchvatné.

Viděla jsem nový Saudkův kalendář na rok 2008 a strašně mě naštvalo, že všechny fotografie z něj už mám v mnohem větších formátech. Kalendář Sáry Saudkové mi ještě leží v hlavě, ale mám pocit, že dám přednost tomu od Loganarta. To mě přivádí k tomu, abych tedy napsala něco o filmech. Viděla jsem Holky z kalendáře, už po druhé, a opět se mi líbily. Je to velmi silný příběh, který možná ve filmu má trochu pomalé tempo, ale stejně ho ráda žiji. Pak jsem viděla Ženu ve vodě, z čehož jsem byla dost rozpačitá, pravděpodobně to na mě bylo moc fantasy, nevím. Viděla jsem Scény z partnerského života. Líbilo se mi podání i nápad a jednoduše některé příběhy mě chytly, jiné ne. A také jsem podruhé viděla Úplné zatmění a nemůžu než opět apelovat na velmi působivé výkony DiCapria a Thewlise. Mému zájmu neuniklo ani Naprosto osvětleno, které mě dokázalo djmout. Z Wooda jsem místy byla trochu rozpačitá, ale ostatní herecké výkony byly velmi silné… A některé věty snad nikdy nezapomenu.

Ve třídě jsme místo češtiny měli psychologickou hru. Nejdřív jsem myslela, že budu protestovat, ale… Princip byl v tom, že každý na list papíru napsal své jméno, pak jsme se různě rozsadili a papíry kolovaly po třídě a každý na ten papír dotyčného člověka napsal, co si o něm myslí, nebo tak. Nakonec se nám papíry vrátily a mohli jsme si je přečíst. A já… byla naprosto šokována. Samozřejmě jsem čekala hodně vět o tom, že jsem dost arogantní, povýšená a chladná, ale… Reakce byly úplně jiné. Kromě toho, že většina lidí napsala, že jsem chytrá nebo něco podobného, někteří napsali i, že mě mají rádi, že jsem umělkyně, že vždy pomůžu, že se se mnou fajn povídá, že jsem hodná a milá (wtf?! xDD), že se se mnou chtějí seznámit blíže… Takže jsem byla vážně dojatá, protože moc dobře vím, jak na lidi obvykle působím. I záměrně, protože se tak chci chránit, ale ty rakce… byly tak milé. Děkuji.

Nějakým záhadným způsobem jsem napsala dvě vlastní drabble. Tu druhou bych tolik chtěla rozvinout do delšího příběhu, ale mám pocit, že to jednoduše nejde. Chybí mi v ní něco…

Jinak jsem dostala vánoční kaktus. Vánoce jdou opět tak nějak kolem mě a mé oko je ještě ani nezaregistrovalo (tedy kromě té mánie v Ikee, kde jsem koupila nějaké ozdoby na sromeček a vonné svíčky). Dárek nemám ani jeden, jako vždy. Což by nebylo tak hrozné, ale já nemám ani jeden nápad. Čas se nějak krátí a já zjišťuji, že na spoustu věcí mi zbývá už jen strašně málo času. Mohla bych začít něco dělat. Hm… mohla.

read comments (1)