Možná proto, že můj normální blog čte až příliš mnoho lidí, kteří mě znají. V poslední době slyším téměř od všech, jaké to bylo, když jsme nepatřili do žádné blogové komunity. Nepřemýšleli jsme nad tím, co můžeme a nemůžeme napsat, jak co vyzní pro ostatní, psali jsme náznaky, určité věci raději úplně vynechali, něco pozměnili. A zoufale nás přitahoval pohled na nula komentářů. Ale pak… Našli jsme jiné blogy a začali psát komentáře tam. Autory zaujal náš blog a číslo nula se pomalu zvětšovalo. Po nějaké době jsme se viděli, sdíleli čím dál tím důvěrnější přátelství a náš život už nebyl jen o nás, už jsme nepsali tak živě, jako předtím. Nejdřív jsme promysleli, zda je to vhodné, když víme, že blog čte on a ona a oni. Něco jsme raději nenapsali, něco pozměnili, ale bylo fajn najít si nové přátele, bylo fajn, číst jejich komentáře a postřehy k tomu, co píšeme.

Jenže pak už to najednou začalo přecházet přes určitou neviditelnou a těžko polapitelnou hranici. Každou větu jsme promýšleli, o nich raději vůbec nepsali (a když už ano, tak ve velkých náznacích), psali jsme víc, co chtěli číst oni…

Ale já teď píši to, co chci já.
Znovu.
Od začátku.
Do té doby, než ono skryté místo nalezne kdokoliv jiný.
Než se objeví jiný on, jiná ona a jiní, cizí oni.

EDIT: Myslím, že zatím konečný nový deisgn stránek, líbí se mi mnohem víc pro svou čistotu a jednoduchost, tak doufám, že snad i vám :).

Předevčírem se konaly ony mnohokrát zmiňované, obávané, neznámé psychologické testy. Test byl rozdělen na 3 části: v první bylo 180 otázek v 9 odděleních a na každou otázku jsme měli 30 sekund. Celkově mi to nepřišlo až tak těžký, nejsem si jistá nějakými odpověďmi v otázkách typu hrad : nádvoří = byt : předsíň, atp. Další část byla na paměť, nejdříve slova, která mám celá dobře, pak obazce, které jsem zas až tak nezvládla. A nakonec byl znalostní test. Ano, skutečně nevím, kdy začala 2. světová válka (myslím přesné datum, rok vím) a k jaké zemi patří Grónsko (ale věděla jsem, že je u Kanady xD). Ale kdyby se mě někdo zeptal, na jakém systému pracuje parlament v Japonsku, kolik hexagramů je ve staročínské nejvýznamnější knize - Knize proměn, nebo v jakém období žil Erich Fromm a ne Jan Neruda, rozhodně bych s odpověďmi neváhala. Takže myslím, že ten znalostní text je skutečně relativní.

Už se těším na výsledky. Budou nám oznamovány při osobních konzultacích a měly by nám ukázat strukturu naší inteligence, tedy k čemu máme předpoklady a co můžeme rozvíjet.

Také jsem psala test z anglické lingvistiky a gramatických termínů a z fonetiky (tzn. přepis toho, jak se to vyslovuje do normální psané podoby). Myslím, že tam mám maximálně jednu chybu, což jsem vážně ráda.
Zato mě ale hrozně štve, že po prázdninách píšeme testy od začátku roku snad ze všech předmětů, jmenovitě: z angličtiny (musím se naučit slovíčka), zeměpisu (musím se naučit 5 nejnudnějších stran o kartografii), biologie (buněčná teorie mě docela baví, takže v pohodě), literatury (tam se skutečně nic učit nemusím), dějepisu (čeká mě 40 stran “velmi důležitých” nalezišť a toho, ajk se kdo v pravěku oblíkal, zívám), chemie (jsem totálně mimo!) a informatiky (koho, omg, zajímá převod z dvojkové do desítkové soustavy?!).

Nad stolem mi visí fotografie přátel z bývalé školy a musím vždy vzpomínat, jak skvělé to s nimi bylo, i když jsem si to nikdy nemyslela. Má současná třída je skutečně děs, za celý den s někým promluvím max 5 vět. Navíc to, že na minulé škole jsme hodinu řešili, co se nám nejvíce líbí od Dostojevského a proč, tady hodinu řeší, jaká rasa psa se jim nejvíc líbí *zívá*.

Navíc jedeme na lyžařský kurz, kam jsem se s definitivní platností rozhodla, že nepojedu. Dohromady to stojí 7.500 Kč, lyžování mě moc nebaví a navíc si nedokážu představit, s kým bych byla na pokoji.

Jinak jsem dnes zjistila, že jsem celkem dobře rozuměla sitcomu IT Crowd v angličtině, ale když jsme pak o tom debatovali, tak vím, že si rozhodně musím dramaticky angličtinu zlepšit. Jenže to, že nemám čas, už skutečně přestalo být pouhou výmluvou… Potřebovala bych teď na ten půlrok odjet do Británie, nebo kamkoli jinam. Mám pocit, že se tady dostanu k angličtině strašně málo… :(

Dnes jsem příšerně unavená a strašně se těším do postele. Navíc jsem v poslední době neviděla ani žádné fajn filmy a číst bych také chtěla víc… Tak snad se k tomu přes to všechno učení dostanu.

Dobrou noc.

Vzhled blogu jsem chtěla změnit už asi měsíc a také jsem měsíc hledala vhodný layout. Jeden neseděl barevně, další něco nezobrazoval, spousta jich byla jednoduše ošklivých, až jsem nějak docílila až sem. Doufám, že se nový vzhled alespoň trochu líbí (já mám pořád pocit, že minulý vzhled mi nějak až moc přirostl k srdci, když koukám na tohoto nového cizince).

Celý týden se nic významného nedělo. Byla jsem asi na dvou výstavách, ale strašně dlouho jsem nebyla v kině :(. O víkendu přijela Anička, abychom nějak víc projednaly naši cestu do Švédska. Letíme 27. prosince a vracíme se až po Novém roce - awk! Nakonec jsme se tomu věnovaly asi dvacet minut, načež jsme obě usoudily, že si radši půjdeme užívat noční Prahy, psytrancu, mexického (??) piva a tance. Ráno bylo smutné, ale doufám, že už je vše v pořádku.
Dopoledne se konal onen zmíněný rozhovor o příspěvek níž.
Odpoledne jsem jen vzpomínala, protože (ať už jsem předtím odpověděla cokoliv) zapomenout nechci.

Škola mě začíná čím dál tím víc nudit. Takže trhám rekord ve čtení, protože za poslední 3 roky jsem toho přečetla skutečně strašně málo. Jediný předmět, který za to stojí, je fyzika, matematika mě taky docela baví (navíc možná dostanu z testu za 1 z látky, kterou téměř nikdo nepochopil včetně mě xD). Pak ještě přežiju zeměpis s biologií, ale žádná sláva. Čeština nudná, nudná, nudná, ZSV si zaslouží připojení “nudné” ještě asi 7546897x. Na chemii umírám. IVT je vážně poděs, ale aspoň můžu být na internetu. Estetika mě přestává bavit. Němčina je snad ještě nudnější než ZSV, protože tam mě aspoň vytrhnou z klímání nějaké docela vtipné historky profesorky, ale na NJ ke konci vážně spím. Angličtina je fajn, ale máme Headway Intermediate, takže si na hodinách můžu tak jedině opakovat, kde se používá předpřítomný čas. Dějepis mě děsí tím vším, co po nás chce, abychom věděli (aktuálně budeme psát test ze 40 stran a to je vlastně jenom výtah - omg). Nakonec jsem si nechala ekologii, která je vážně mor. Jsem zvědavá, jak dlouho mi vydrží apatie k tomu, když musím hodinu týdně poslouchat, jak všichni brzo zemřeme, protože jsme hrozná prasata - skvělé.

Ve středu máme psychologickou diagnostiku prvních ročníků. Je to takový ten test, který vám zjistí, jakou inteligenci nejvíce rozvíjíte a pro co máte předpoklady. Na to tam vážně chci být, takže jsem si musela přehodit nemocnici až na 2. 11., což doufám, že mé tělo vydrží.

Příští pondělí mám pracovní pohovor na práci…. chvíle napětí…. v KFC (není to taková bomba, vím). Měla bych odpracovat 80 hodin měsíčně a za to je hrubá mzda 13 000 Kč, což mi přijde docela dost. Navíc bych nemusela dělat v kuchyni, ale na kase (protože mám aktivní znalost aj a působím seriózně xDD), což je docela fajn.

Dnes jsem byla v tanečních po dvou týdnech (předminule jsem byla nemocná a minule jsem byla ještě mimo z nemocnice). Bylo to vážně fajn, půl hodiny nás tam nějaký idiot pořád buzeroval, abychom stáli, jak máme, protože jsme se měli hromadně fotit. Nesnáším hromadné stylizované fotky, protože to tak strašně dlouho trvá a je tam tolik lidí, že nevynikne ani prostředí ani atmosféra. První polovinu jsem tančila s kýmsi, jehož jméno mi nepřišlo dost důležité, abych si ho pamatovala. Naštěstí tančil poměrně dobře a já se chytám dost rychle na to, aby ani nebylo vidět, že jsem dvě hodiny chyběla. Druhou polovinu jsem tančila s Bolševikem, což samozřejmě už ani tak tanec nebyl, jako urputná snaha nesvalit se na parket smíchy. Hláška večera zůstává: “Doprovoďte slečnu ke koši!”
A vlastně jsem se taky dozvěděla víc o výjezdu (něco jako druhý “seznamovák”) mé bývalé třídy. Lol na druhou, Šídlo (náš třídní filosof a básník xD) se opil natolik, že ho musela odvézt záchytka (rodiče) xDD. Další story byly neméně zajímavé, takže vítejte na našem nejvíc prestižním gymnáziu.

Jinak mám nové vlasy (s novou barvou, ale ti, co mě vídají pravidelně, si už zvykli, že je ze mne brunetka), pro které jsem musela trpět 3 hodiny (z mého mizerného života) na křesle. So here it is.

Dobrou noc.