Loucim se s Cranbrookem a jak jsem si vcera prihodne na psoledni hodine uvedomila, loucim se se stredni skolou. Boze, tohle zni strasne depresivne. Prijde mi, ze stredni ma kolem sebe urcitou auru bezpeci, ale tohle si budu myslet i az budu koncit vysokou a pripravovat se na ten velky pad do skutecneho sveta.
Posledni [...]
Posledni tyden an tehle skole je prede mnou a to v patek ani nejdu do skoly, protoze si chci dobalit a nebyt ve stresu jako minuly mesic, kdy mi autobus na letiste jel 20 minut po posledni hodine biologie. Vetsinu zaverecnych testu jsem take kupodivu mela tenhle tyden, protoze se vsichni mi profesori rozhodli, ze [...]
Je to skutečně trochu ubohé po tom, co jsem napsala, jak se cítím připravená psát víc, nic nenapsat. Něco jsem ale psala, jen jsem necítila potřebu vracet se ke všem těm věcím, co se staly, prostě mé typické já – z minulosti nakonec zbyde jen prach an dlaních, žádná slova, žádné vzpomínky. V pátek odlítám [...]
Neusnula jsem celou noc a pak těsně and ránem, kdy je obloha v Praze šedá, protože se rudé paprsky jen těžko dostanou skrz hustou vrstvu mlhy a smogu, jsem přečetla šest kapitol z knihy od Todda Oppenheimera The Flickering Mind. Podnítilo to ve mně spoustu myšlenek na budoucnost a jako tenkrát, okolní vzduch se zachvěl [...]