Uz toho mam jednoduse pokrk. Tech lidi tady, co si neustale stezuji na vsechno, co se tyka Ameriky. Veta “nenavidim tuhle zemi” se vsi zasti a nenavisti v tom tvrzeni je slyset kazdy den, kazdou minutu. Bud o tom sami mluvi, nebo cekaji, az nekdo jiny rekne, jak tuhle zemi nenavidi, aby o tom mohli zacit mluvit.

Vadi mi jejich pokrytectvi, jak si hrajou na tolerantni. Z toho mi je asi nejvic spatne, protoze pak pouzili proti mne to, co jsem priznala. Vadi mi to, ze pri testu o politicke ideologii vsichni bez znamky te jejich “compassion” souhlasili, ze predne se musi chranit prava pachatelu pred pravy obeti. Vadi mi, ze na me krici, ze v tyhle zas**ny zemi neziju, takze nechau ty jejich velke problemy. A nejvic mi vadi, ze vsechno tohle reknou uprostred toho nejkrasnejsiho campusu, ve skole, za kterou oni neplati, to vlada jim dala stipendium.

Nejhorsi okamzik vecera pka bylo to, kdyz prohlasili, ze 9/11 si Amerika zaslouzila, ze kazdy z tech pitomych lidi si zaslouzil zemrit. Rozbrecela jsem se. Bylo mi smutno. Bylo mi jich straslive lito. Lito toho, ze tuhle celou propagandu prevzali jako svuj smysl zivota. Bylo mi jich tak lito, ze jsem si prala, aby zazili socialismus. Bylo mi lito toho, ze jsou presvedceni, ze tady neni demokracie. A nejvic mi je vzdycky lito, ze znam latinu a nenavidim, nenavidim je za to, ze pouzivaji slova o kterych nic nevi. Nenavidim je za to, ze nenavidi tuhle zemi a chteji po mne, abych to rekla: rekla, ze nenavidim zemi, ktera mi dala nadeji.

read comments (4)