Jsem v práci, dokonce už od jedenácti. Tenhle příspěvek bude vlastně o ničem, bolí mě hlava, nemám prášky, mám Evian (ta voda je neskutečně odporná, kdo to může pít?) a taky mám dalších pět hodin času, než odejdu z kanceláře.

Říkala jsem už, jak moc tuhle práci miluju? Hlavně tu kancelář! Je tady velká knihovna s docela zajímavými tituly. Nábytek z krásného dřeva, je prostorná, dvě okna, větrák, v kuchyňce si můžu udělat celkem 26 druhů kávy (mají skvělý přístroj; minule jsem strávila hodinu času čtením návodu k němu) a 6 druhů polévky (měla jsem rajčatovou - yum), je tady dokonalá židle, vůbec mě z ní nebolí záda ani nic, je skvělá!

Doufám, že jste nečekali, že bych byla ve škole. Mhm, tenhle týden jsem nebyla, i když se už cítím docela provinile. Včera jsem šla spát někdy kolem čtvrté ráno, dělala jsem práci pro zahraniční výbor a také našla svou budoucí univerzitu, je dokonalá a má i vlastní krasobruslařský klub a můžu až 4 semestry studovat v Itálii nebo Rusku (+ další země) a pro mě s naším rodinným příjmem je 100% stipendium. Hlavně je mnohem sympatičtější než arogantní Harvard se svou integritou. Každopádně… Itálie, mám pocit, že Malapartova slova a Kůže mě ovlivní na celý život, stejně tak myšlenky Gogola, nedokážu se povznést nad to, abych jako malá nepátrala po jeho tajemstvích.

Dneska jsem se nemohla přinutit vstát a jít k doktorce na injekci; už se neskutečně těším, až tam nebudu muset chodit. Jinak jsem včera byla na bruslích a zkoušela nějaké “figure skating moves”. Estriel říkala, že teoreticky by některé skoky na inlinech šly udělat (samozřejmě ne pořádně), ale vždy když jsem se pokoušela jen o jednoduché waltz, tak jsem spadla docela úděsně. Uvidím, dneska asi půjdu taky. Jinak na zemi jsem skočila jednoduchýho axela (což je v podstatě 1,5 otočky). Až skončím tady v práci, mám sraz s Natal, ale světlo je teď už konečně docela dlouho, takže půjdu až večer, až se víc ochladí.

Nenávidím turistiy! Vždy, když jdu do práce (jdu jakoby k Hradu), tak jsou oba chodníky úplně přeplněné a celá ta vlna se pohybuje strašně pomalu. Navíc mají snad ještě nepřátelštější výraz než lidi v tramvaji, když jedu v sedm ráno do školy.

Obálka z Conserve přišla, stipendium mám, smlouvu i doplatek jsem odeslala, vznesla jsem tisíc dotazů ohledně krasobruslení, golfu, tenisu a to, jestli můžu mít kurz tance místo tělocviku. Taky spoustu dotazů k mým hodinám, vůbec nevím, kdy si tedy budeme zapisovat kurzy. Začala jsem si balit a to mám před sebou ještě měsíc téhle školy. Nejsem schopna se soustředit na učení a to mě v nejbližších dvou týdnech čeká něco kolem 20 testů, finální testy + testy, co jsem nepsala.

Minulý rok jsem touhle dobou do Prahy jezdila jen na pár dní, abych dokončila školu. Teď tady ale musím zůstat až do konce června… Nejsem schopna přemýšlet. Jdu si udělat vanilkové cappucino se skořicí a později rajčatovou polévku. Kdo miluje mou práci?

P.S.: Dokonce tady mají i sprchu, DVD, nebo pravidelný přísun zahraničních i českých periodik, miluju to tady! (Je to pravděpodobně tím, že tady nikdo nemá moc práce, tak aby se nějak zabavili XD.)

P.P.S.: Do telefonu se oficiálně ohlašuji: “Karolina R. (jsem paranoidní - nechci, aby vyhledávače našly mé jméno), zahraniční sekce.” Jinak už druhý týden jsem na celé zahraniční sekci sama, takže vyřizuji normální chod a tak, dokonalé… :)

read comments (3)