Máma mi koupila květinu, je nádherná a ani ona ani já netušíme, co to vlastně je. Ale nikdy jsem takovou květinu neviděla; má bílé květy, které elegantně stojí na vedlejších stoncích a světle zelené listy, které se ovíjejí okolo květů. Připomíná mi čistotu… ne jako bílá lilie, která pro mě prostě čistá být nemůže, protože je tolik hrdá.

V posledních dnech téměř nespím a stejně nic nestíhám. Asi před pěti dny jsem odeslala obsáhlý e-mail na 150 škol v Americe, Japonsku, UK, Itálii, Indii, Řecku, JAR a dalších zemí. Vynechala jsem úplně školy v Kanadě, které prý nemají prostředky na udílení stipendií a taky jsem vynechala asi dalších 150 škol v Americe, protože už jsem s e-mailem nechtěla čekat, tak tam to případně pošlu příští týden, jestli si najdu čas projít jejich stránky.

Tak 50% škol mi už odpovědělo. Většinou krátký e-mail, že bych sice byla perfektní kandidát na jejich školu a že by mě rádi přijali, ale bohužel neposkytují stipendia zahraničním studentům. Každopádně i z těch zamítavých odpovědí jsem měla radost, protože všechny byly vstřícné, slušné, rychlé (ne jako jednání s českými mezinárodními školami, ehm). Několik škol to hezky obešlo a poslalo mi přihlášku s tím, že udělují například jen 30% školného jako stipendium, což mi nijak nepomohlo. Ale 3 školy mi chtějí skutečně stipendium udělit! Jedna škola je umělecká, ale je to vedeno tak, že dopoledne mám všechny normální předměty a odpoledne až jakoby navrch k tomu ty umělecké podle programu, co si zapíšu, takže bych o nic nepřišla. Uvažuji o Creative Writing (ale musela bych přeložit 15 stran toho, co jsem napsala, do angličtiny… =/) nebo o Interdisciplinary Arts, což je vlastně mix všech předchozích šesti programů - psaní, film, divadlo, grafika aj.

Další škola má povinou náboženskou výuku a jinak o ní nic moc zatím nevím, ještě jsem se nedostala na pročítání jejich stránek. A to samé platí o třetí škole, o té jen vím, že asi 50% studentů jsou zahraniční a že už u nich studuje jeden student z východní Evropy, takže bych prý nemohla dostat grant na plné školné, ale prý ještě uvidí, kolik seženou prostředků.

No a tuhle e-mailovou korespondenci udržuji teď po celý večer a někdy ve dvě ráno si vzpomenu, že mám taky svojí aktuální školu, kde mě ten den čekají tři testy, jenže už jsem příliš unavená na to, abych se něco učila. Každopádně dnes jsme psali test z dějin umění, já z hodin nemám jedinou větu zapsanou, protože historie je dělaná formou referátů a nikdy mě nezaujali, jak si tam dotyčný stoupnul a nezáživně něco hodinu četl. Ale test jsem stejně napsala celý, přišel mi vážně hodně jednoduchý, byly tam otázky, co jsem prostě věděla už jak dlouho z knih a tak všeobecně.

Taky jsem napsala test z historie na výbornou a je to už druhý test na který jsem se absolutně neučila, protože prostě nebyl čas. Ale asi bych se vážně cítila hrozně, kdybych dostala něco jiného, historie je to jediné, co mě na téhle škole baví a profesor je naprosto úžasný člověk.

Naopak ale nejspíš dostanu první dvojku k literatury. Vždy v testu jsou otázky i z povinné literatury a tento měsíc to byly Výlety pana Broučka do 15. století a protože mě husictví skutečně vůbec nezajímá (navíc ta kniha má vážně strašný název, jsem velmi povrchní xD), rozhodně jsem to nečetla.

Tak tedy jsem napsala obsáhlý příspěvek o mém studiu, protože se vlastně z toho nějak potřebuji vypsat. Mohla bych ještě připojit věty, které napsala Bee a podepsat se pod ně: Víkendy trávím doma. Týdny trávím doma. Už dlouho jsem nebyla v kině, v galerii, či jenom na pláži. Nechápu proč. Úplně jsem ztratila chuť chodit ven. U mě to zašlo ještě dál, já už kvůli té podivné nechuti k chození ven vynechávám i školu. Minulý týden jsem tam dokázala být jen dva dny, tenhle týden opět vynechám středu (což už je asi šestá středa v řadě - nenávidím středy!). Ani jsem neviděla žádný film nebo alespoň 4. řadu QAF a to jsem se ještě upsala k překladu titulků, ale vážně na to nemám čas. Taky jsem napsala dva články o studiu mezinárodních škol v ČR a o IB Diploma a upsala jsem se tak i k napsání dalších článků. Nestíhám sledovat fora, kam přispívám a strašně dlouhou dobu jsem nedokázala nic dočíst, což mě deprimuje asi nejvíc.

Učím se Píseň podzimní ve francouzštině, ač jsem v životě neměla jedinou hodinu francouzštiny. Stále si pamatuji Die Lorelei a občas se přistihnu, že si ji v hlavě přednáším.

Taky si každý den tak nějak vymezím čas na art journaling, protože se mi skutečně chce a baví mě u toho relaxovat. Baví mě vůbec ten princip vytváření něčeho od bílé stránky. A stále miluji Suziblu, je roztomilá a má krásný hlas a velmi působivou osobnost a také je velmi nadaná. Její videa mě vážně baví, ale co mě hlavně zaujalo, kolika lidem je ona inspirací! Protože když tak přirozeně řekne Do art. Do it for yourself. No matter what, no matter where, no matter you think you are not good. Do it. Do it for yourself. tak nejsem jediná, která prostě něco cítí.

Zima pomalu odchází a přes to všechno, co se tuhle zimu stalo, je mi strašně, když odchází. Sice se skutečně těším na čerstvý jarní vzduch, na vysedávání ve Stromovce s Natal, na to půlroční kupování plavek, ve kterých bychom nevypadaly tak hrozně, na věčné počítání, kolik týdnů nám ještě zbývá, abychom zhubly a podobné sladké povrchní věci, které mám ráda. Ale nenávidím, když nemůžu nosit saka a šály, je to prostě to netypičtější, co mívám na sobě a bez šály se cítím prostě jinak.

Po pokoji se mi vznáší mlha, téměř stejná jako se vznáší v mém mozku. Chtěla bych skutečně spát, nebo si alespoň vyříznout oči, pochybuji, že by to byla větší bolest, než jak mě teď pálí. Neumím anglicky a možná bych se konečně měla začít učit na ty dnešní testy, protože pochybuji že chemii si jen tak vymyslím jako dějepis nebo dějiny umění.

read comments (4)