This entry was posted on Pátek, Červen 27th, 2008 at 5:27 pm and is filed under Feelings, School, Time to come. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.
Does That Star Spangled Banner Yet Wave?
Předtím jsem psala, že je to konec, ale ten fakticky přišel až dnes. Ani to nedokážu napsat, prostě jen se mě to dotýká mnohem, mnohem víc, než když jsem odcházela minulý rok z předchozí školy. Tam jsem byla čtyři roky, tady jen jeden, za který jsem se nesžila s 90% třídy ani nic a přesto… Připadám si osamělá. A mám strach, šílený, šílený strach.
S Denis jsme se nedokázaly rozloučit. Je naprosto jedinečná a nikdy nebudu litovat toho, že jsem ji poznala. Zítra spolu ještě jdeme na Othella na Hrad, takže opravdové loučení nastane až tam. Loučení, to je slovo nadcházejícího měsíce.
Žanet dnes odjela na měsíc do Vídně. Zkouší tam bydlet se svým přítelem. Včera na mě počkala po práci, šli jsme na večeři, pak na Karlův most. Seděly jsme na kamenném zábradlí, ona četla první iracionální, v ohnivých vlasech růži, znovu ty oči, ve kterých byla vidět naděje. Konečně. Vítr polapil naše vlasy, které jsme si vytrhly a nechávaly je na památku Praze. Kdo ví, kdy příště uvidíme Prahu… Ten den byl jediněčný. Chvíli jsme mluvily německy, chvíli anglicky, italsky a francouzsky. Ten den jsme nevzpomínaly…
Dnes jsem dostala své výsledky. Průměr se mi o něco zhoršil, jak správně podotkl můj profesor, motivace v matematice se trochu přehoupla jinam a navíc jsme celý pololetí počítali a pokud stále sčítám 3+2 jako 6 nebo 12x = 5 => x = 12/5, tak samozřejmě si lepší známku nezaslouží. Takže mám dvě dvojky. Ta druhá je z němčiny, dlouhodobě můj nejhorší předmět. Jsem moc líná naučit se 100 slovíček na zkoušení, bohužel.
Každopádně jsem vyhrála cenu za prospěch, příští rok ji na slavnostním zahájení musí někdo přijít vyzvednout za mě. Popravdě jsem ani nevěřila, že by mi tu cenu dali, myslím, že bych to i chápala jako spravedlnost, že by ji převzal někdo jiný, když odjíždím. Ale je to fajn, je to nějaká plaketa a 5000 Kč. A dostala jsem ji za to, že mám nejlepší výsledky z prvních ročníků. Mimo to mám také nejlepší výsledky z celé školy. Bylo to samovolné… máma prostě řekla, že je na mě pyšná. A já jsem ve vtřeině zapomněla její větu, že tohle mi ona nikdy neřekne…
Šla jsem poděkovat svému profesorovi na historii. Nechápou to, ale já mu skutečně dlužím hodně. I když o antice mám přečteno vše, co vyšlo, ale stejně. Nezáleží na tom, že jsem se vlastně nedozvěděla nic zas tak nového, ale na tom, že mě probudil.
Ve dveřích jsme mu řekla, že se snad ještě setkáme… Třeba až si tam půjdu žádat o místo. A v té chvíli jsem to myslela naprosto upřímně.
Každopádně jsem úplně mimo, tak trochu příjemně smutná, tak trochu v depresi. Teď, když mám víza (pohovor byl děsný, napíšu o tom víc), letenky, konec školy, těch několik pár loučení… už se mě to prostě dotýká mnohem víc.
Konec. A nový začátek. Barvím si vlasy. Jsem na sebe hrdá.
P.S.: Naučila jsem se hymnu Spojených států. Je to teď song týdne XD.
13 Responses to “Does That Star Spangled Banner Yet Wave?”
Leave a Reply
Červen 27th, 2008 at 6:12 pm
Je mi jasne, ze to asi bude znit jako klise ale s rokem v americe se vsechno zmeni. Jak vztahy s rodinou (u me k horsimu) a pratel (k lepsimu). Ale i cely pohled na svet. Uz bych asi nedokazala zit tak jako loni. Naucila sem se brat co mam a neohrnovat nad tim nos kdyz je to jen prumer, i to ma dostat sanci, vzdyt se koukni na me. Ale fakt, je to jiny, doufam, ze si to uzijes. Ja se tam neskutecne tesim zpatky ale zaroven hromadu veci a lidi nehcci opoustet. Nevim jestli to zvladnu dalsi rok a nebo pet let ale na druhou stranu si rikam, ze takhle je to stastnejsi. Kazdy den si opakuji jak je zivot krasny, protoze mi to tak po dlouhe dobe doopravdy prijde.
Červen 27th, 2008 at 6:21 pm
Jo, loučení… Včera jsme se s kamarádkou mizící do Španělska šly rozloučit s několika profesory. Vlastně byli tři. Profesorka na náboženství (”holky, tak si zavoláme a půjdeme na kafe, do divadla…”), kterou pan ředitel vlastně ke konci roku vyhodil, česká matikářka (”ale jako dobře, že tady nebudete…ten blbec španělskej neumí nic z plánu na příští rok” :D), která nám zachránila poslední zbytky našich matematických schopností…
No a nakonec jsme šly za Luisem. Udělal toho pro nás obě nepředstavitelně moc a hlavně, otevřel nám oči. Strávily jsme s ním spoustu času mimo hodiny dějáku, které vlastně k ničemu ani nebyly. Přišly jsme za ním včera zrovna, když dobaloval kufry, necelou hodinku jsme se bavili o všem možném a pak se rozloučili s tím, že se určitě ještě uvidíme a že i když budeme všichni úplně jinde, vždycky můžeme být v kontaktu. No a ještě jsme si vzájemně popřáli hodně štěstí a už jsme s kamarádkou musely jít, nechtěly jsme se rozbrečet. Nevím proč, ale Luis mi přirostl k srdci hrozně moc, tak doufám, že se skutečně ještě někdy uvidíme.
Chtěly jsme se dokonce jít rozloučit s Javierem, přes to všechno, co se stalo, nám to přišlo po třech letech slušnost. Přece jenom, ne vždycky byl jenom ten špatný lektor španělštiny… Ušetřil nám dojemnou řeč tím, že se sbalil a definitivně zmizel i s celou rodinou už ve středu, aniž by se rozloučil nebo dal někomu vědět. Možná mě to trochu mrzí, chtěla jsem mu říct pár věcí…
PS: Nakonec jsem měla taky dvě dvojky. Z matiky a z fyziky. Nebudu to svádět na Davida, známky tomu odpovídaly. Ale bylo vidět, že ho potěšilo, že mi konečně nemusí dát jedničku, když se máme navzájem tak rádi :)
Červen 27th, 2008 at 6:33 pm
Lia: Já vím, že se vše změní. To je přesně to, čeho se asi nejvíc bojím. Ty změny potřebuji, bez nich se nehnu dál a jen ztrácím čas na stejném místě (viz předchozí škola), ale tahle změna je na mou konzervativní přístup až příliš velká. Je to opuštění skutečně naprosto všeho, takhle jsem většinou měnila jen určité oblasti, ale teď - mám prostě jen strach.
No podle všech (i já to připouštím) mám téměř dokonalý život. A najde o to, že já bych byla nespokojená nebo si stěžovala, jen prostě neumím říct, že můj život je krásný. Nejde to… Zatím.
P.S.: Jak bylo na srazu? Já ho nakonec nestihla :(.
Červen 27th, 2008 at 6:40 pm
Juliette: Taky jsem se chtěla rozloučit s víc profesory, jenže všude byl zmatek, já potřebovala jít, nebyl čas… Ale doufám, že jak je v Americe škola jen do konce května, tak že v červnu se přijdu do školy podívat, možná si tam odsedím i pár hodin, to by bylo fajn. Ještě víc fajn by bylo, kdyby mě profesorka nechala udělat si nějaké zkoušky, něco jako komisionální, aby měpak třeba za tři roky mohla pustit k maturitě z češtiny.
Javier je vážně neskutečnej. Toho člověka absolutně nechápu, co tím vším jako sledoval?
A zase rozumím, že ti Luis vážně přirostl k srdci. Mně tady někteří lidé taky, můj profesor historie, má angličtinářka, češtinářka, profesorka na estetiku, profesorka na chemii/ekologii… Budou mi chybět prezentace v zeměpise. Fajn, možná mi bude chybět i poznávačka z obilí! - Jsem přecitlivělá, dneska vážně moc.
Ty se plánuješ ještě někdy vrátit?
Červen 27th, 2008 at 6:43 pm
Se svými známkami si zde připadám méněcenná xD.
Jsi právem na sebe hrdá, tolik jsi toho dokázala! Stačí se přečíst Tvé zápisy z takového ledna a února, kdy ses jen užírala doma.
Jakou máš barvu?
Červen 27th, 2008 at 6:53 pm
Petrushka: Nepřipadej, jsi skvělá! *hugs* (Navíc ani jedna z nás nemá pochvalu přímo od “vrchního velitele” xD.)
Nj, pochop, leden a únor byla zima a ta mě vždy hluboce zasáhne. Nejsou to jen rádoby lyrické věty; zima je skutečně přímo ve mně.
Světle hnědou, na Febiu jsi mě vlastně viděla s tmavou, myslím; teď je světlejší.
Červen 27th, 2008 at 9:46 pm
Tak já tady budu asi na všechny prázdniny, takže teoreticky se můžu přijít do školy podívat hned na přelomu října a listopadu, jenom nevím, za kým, protože všichni ti skvělí lidé, co tam byli, už tam stejnak nebudou. A to je právě horší,
O tom, že bych se nějak průběžně připravovala na maturitu z češtiny jsem taky přemýšlela, ale nevím, jak by to bylo nebo nebylo. A třídní mi to nezjistí, takže uvidíme. Ale pokud by mi uznali z té Francie maturitu z češtiny jako z cizího jazyka (a že to lidem běžně uznávají), tak je to asi zbytečné. Ale rozhodně chci mít maturitu uznanou i v ČR.
Njn, Javier je prostě Javier. Nebo ted’ spíš už byl. A to mě ještě v pondělí musel nutně vyzkoušet ze španělštiny (i když to teda vymyslela třídní, ne on), protože jinak bych prý dělala ten reparát. Takže v pátek zničehonic jsem propadala a v pondělí, po zkoušení, které trvalo asi tak pět minut, mi už zase vycházela jednička… Některé věci je lepší neřešit :)
Červen 27th, 2008 at 9:51 pm
Petrushka: Známky nejsou zdaleka všechno. Navíc si myslím, že to záleží hrozně moc i na konkrétní škole, pochybuji, že třeba jinde bych já takovéhle známky měla ;-)
Červen 28th, 2008 at 12:05 am
Ja jsem uz ten rok zazila a ted zrovna mam nejvetsi strach. Za ty tri tydny co jsem doma jsem si vytvorila s mnoha lidmy neskutecne blizky vztah a nevim jak to dopadne az jim za 2 mesice zamavam (uz jsem se i rozhodla, ze navstevu Chicaga kam jsem byla zvana odlozim na jindy jen abych tu mohla byt dele). Bojim se. Nejhorsi je jak se vsichni porad ptaj kam chci na vysokou ale ja nemam tuseni, uvidime. Jsem neskutecne stastna a Amerika me naucila to dat najevo. Vsechny city bych chtela davat najevo ale v cechach na to njesou zvykli a tak radsi drzim hubu.
Zmena je zivot, hlavne ji uzit dosytosti.
Sraz. No nevim, z osobnich duvodu jsem prisla az na ctvrtou, ukazala fotky, oni na me koukali jak na totalniho exota (vsici jedou s agenturou tak se nikdo o nic moc nezajmal) a ja pro zmenu mela problem se poradne vyjadrit. Abych rekla pravdu tak jsi o lautr nic neprisla. Ted trochu lituju, ze sem se na to nevykaslala a nezustala tam odkud se mi nechtelo. Ale coz, pristi rok tam treba budes misto me povidat ty :) a snad tam tech bez agentury bude vic.
Červen 28th, 2008 at 9:30 pm
Juliette: Známky nejsou samozřejmě všechno, ale pro mě mají často příliš velký význam… Já tu svou větu nemyslela příliš vážně, spíše jsem vzpomínala na minulé vysvědčení, kdy jsem neuvěřitelně pokazila matematiku. Nyní mám průměr 1,33. Ehm. Takže problém je v mé utkvělé představě, nikoliv ve známkách :).
Červen 30th, 2008 at 10:12 am
Juliette: Jestli ve Francii budeš mít i češtinu, tak vlastně nemáš co řešit. Já si ji pokusím obhájit jako individuální kurs, doufám ale, že mi to uznají jako 8. předmět a ne místo sedmého.
Jinak jsem zjistila víc o tom formuláři na ministerstvu školství. Jde v podstatě o to, že kdybychom se na to vykašlaly a nepodaly ho, tak bychom v budoucnu mohly přijít o nárok na invalidní důchod. To, co musíme tedy udělat, je, že po příjezdu na školu musí někdo ze školy vyplnit osnovy našeho výukového plánu, předložit další informace o škole a to se pak zašle do ČR, kde škola projde takových schvalovacím procesem a kdyžtak se zařadí do škol, které jsou akreditovány jako obdoba školy v ČR.
Červen 30th, 2008 at 10:20 am
Lia: Já jen prostě nevím, co čekat. Nejsem člověk, co zvládá nejistotu. Když už se vyskytne, tak si alespoň budoucnost plánuji a držím se onoho plánu, ale jinak vážně tápu. Každopádně se ale těším, moc :).
Lol, zní to vážně divně :D. Já myslím, že dost lidí teď psalo, že by to taky zkoušeli, tak uvidíme, kolik se jich ještě odváží spolehnout se na sebe a ne na agenturu. Teď zpětně jsme uvažovala, jestli by mi to řpeci je třeba za to nestálo, ale myslím, že ne. Myslím, že jsem se tak nějak připravila na to, že ten rok věnuji studiu, ale čím víc mi teď chodí dokumentů z Conserve, tím víc si říkám, že tam to přeci jen nebude pouze o studiu. Ta škola se mi líbí čím dál tím víc.
Červen 30th, 2008 at 9:57 pm
je to jen…strach.
Fear is the mother of morality.
Friedrich Nietzsche