Will You Still Meet Me On the Sunny Road?

Dobrá, donutila jsem se něco napsat. Neměla bych začínat tak trpitelsky. Neměla bych každou vteřinu myslet jen na Lyndon Institute, kam jsem předevčírem odeslala přihlášku. Nenávidím lidi, kteří používají termíny, o kterých nic nevědí a tím je tedy používají v naprosto nevhodném kontextu. Dejte mi spoustu času a já nakonec snad odpovím na e-maily. Aktuálně je pro mě prioritou e-mail Bolševika aneb “Tak co říkáš na mou pornografickou povídku inspirovanou Kunderou? Třesu se na tvou uměleckou kritiku.”

Zamilovala jsem se do Emiliany Torrini, skutečně zamilovala. Její hlas je příliš křehký.

Mám lístky na Febio, už se nemůžu dočkat. Nikdy v životě jsem nevěřila, že bych stihla tolik filmů díky harmonogramu filmů. Ale…

Dnes jsem byla na hřbitově. Všimla jsem si toho už minule. Na hřbitově je najednou vždy o trochu chladněji než mimo něj. Foukal vítr, ale byl spíš suchý a já se jím trochu dusila.

Mám ten nejkrásnější šedý kašmírový svetr. A vylézají mi žíly na zápěstí. Z nedostatku mých financí jsem dnes potupně řekla: “Prosím bez toho laku za dvacet korun, asi jsem si to nějak blbě přepočítala.” Nemám na tramvajenku, ale jsem dívka, takže to zas takový problém není.

Nějak proplouvám dnem za dnem. Stalo se toho docela dost a vážně bych to ráda napsala, ale… Will you still meet me on the sunny road?

P.P.S.: Dnes jsem si pustila Zpovědi z taxíku, otcův výraz, když poslouchal (detailní) “zpověď” homosexuála, nikdy nezapomenu. A jeho hlášku typu “Musíš bejt lesba, když koukáš na takovej hnus.” taky nezapomenu. A proto chi všeobjímající celosvětový mír a lásku (hned po penězích a aby mě přijali na LI). Aneb. Bůh s vámi. I se mnou.