This entry was posted on Čtvrtek, Únor 28th, 2008 at 4:11 am and is filed under Feelings, Winter. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.
This is not enough
Bože, bolí mě hlava… A strašně mi schází několik pocitů a lidí a prostě vše, co jsem prožívala dřív. Poslední dny opět téměř vůbec nespím, což znamená, že se mé tři hodiny smrskly na třicet minut. Chybí mi Luna. Chybí mi to, že zapomínám ten příběh…
A nejvíc ze všeho mi chybí psaní. A jejich slova.
Připadám si strašně vyčerpaná, což vlastně i jsem. Nerozlišuji dny, prostě tak prázdně plynou. Chodím do školy téměř minimálně, ani dnes jsem opět nebyla. Místo toho jsem byla na několika vyšetřeních a výsledky - nějak o tom všem nechci psát ani mluvit. Ležím v posteli a zoufale chci spát, zapomenout, prostě jen hluboce spát. K tomu mě přirozeně strašně bolí hlava a oči, nenávidím tu bolest očí, je nejhorší, jakou jsem kdy zažila.
Slyšela jsem někde ze zastrčeného, špinavého baru All the things she said a rozbrečela jsem se.
Tolik mi chybí…
A já se hnusím sama sobě, protože všechno to předtím… to jsem přestala být já.
Tolik mi chybí vlastní osobnost.
A víc než kdy jindy bych si přála, aby mi někdo napsal mail, ve kterém bych opět mohla najít, co dřív. Ale má naděje je slepá stejně jako mé oči. A bolí.
P.S.: Tohle je i reakcí na několik slov, která mě dnes strašlivě zasáhla. Tolik mě to mrzí, že tady pro ni nejsem. Odpusť.
7 Responses to “This is not enough”
Leave a Reply
Únor 29th, 2008 at 9:59 pm
Bude zase líp, uvidíš! *hladí jí po rameni*
Únor 29th, 2008 at 10:43 pm
Odpovědělas… A já mám prostě jen poslední přání, abys psala, protože můžeš… a protože já bych si nepřála nic víc, než číst a poslouchat. Prosím.
Únor 29th, 2008 at 11:37 pm
Mrzí mě, že Tě to tak zasáhlo.. já nečekala že by na to někdo nereagoval a vůbec ne, že pochopíte. A pak mi to bylo moc líto..promiň. Asi jsem to už dál nemohla v sobě držet.
Chtěla bych teď toho napsat, tak moc! Ale nevím, zda by to vyznělo tak jak je to míněno a zda bych tomu vůbec pomohla.
Víš, že Tě mám ráda, nechtěla jsem Ti ublížit. *kiss and hugs*
Březen 1st, 2008 at 12:20 am
Ne, ne, tak jsem to nemyslela, jediné, co jsi udělala (a bylo to mnohem víc, než jsem kdy mohla chtít) je, že jsi mi otevřela oči. Proto chci, abys psala, abych já mohla číst a znovu snít… Jsi mojí těkavou inspirací; poprvé po dlouhé době jsem dokázala něco napsat.
Prosím, napiš, co chceš říct…
Víš, že tady možná přece jenom ještě jsem… A děkuji. *kiss and hugs back*
Březen 1st, 2008 at 12:26 am
Jen..chtěla jsem to napsat nejprve uplně jinak, ale neměla jsem na to sílu. Já si to totiž nějak nechtěla přiznat, i když jsem to cítila už dlouho. Jsem ráda, že jsem Ti to nějakým způsobem řekla. A ty jsi pochopila a když se nad tím tak zamýšlím, věděla jsem že pochopíš. Znám Tě možná jinou než jsi, teď nebo včera… ale znám to, co jsi mi ukázala - Pamatuješ?
Vím, že tu jsi.. Ty. Teď ano, já to cítím.. :))
Březen 1st, 2008 at 12:42 am
Teď jsi napsala větu, která mi vytanula na mysli naprosto prvotně, když jsem chtěla napsat těch pár vět. Znáš mě takovou, jakou odmítám přiznat, protože znám tebe, jak jednoduché :).
Hlavní, co si pamatuji, je, že jsi pro mě napsala příběh, který jsem neměla možnost číst a proto znovu doufám, že ho jednou ještě napíšeš. Vím, že bude čistý a křehký. A pravdivý. Jako ty.
Březen 1st, 2008 at 10:17 am
Ano, přesně tak :)
Já myslím, že napíšu. Nevím zda pozítří, za týden, za měsíc či dýl, ale cítím že napíšu. Pro Tebe :)