This entry was posted on Pátek, Prosinec 21st, 2007 at 3:41 pm and is filed under Kultura, Second per second, Winter. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.
And when I touch your hand…
Blížící se konec roku mě nutí vzpomínat a rekapitulovat. Ale nedokáži si vůbec na nic vzpomenout… Jen takové útržky a události posledních dní, které byly tak smutné. Na Vánoce se částečně těším, protože doufám, že se to nějak zlepší, ale nechci si ni nalhávat - každé Vánoce jsou jako poslední křeč končícího roku… Dneska jsem dokoupila dárky. Ale enchci psát o tom, co se teď děje, jsem příliš unavená se k tomu všemu vracet, psát o tom, prožívat to znovu… Jen už takhle dál nemůžu. Je první den, kdy mě ty absurdity nedohnaly až k slzám. Nevidí jediný důvod, proč bych tady měla dál žít. Nevidí jediný důvod, proč bych s nima měla slavit Vánoce. Ale ten nejstrašnější pocit, který mě spaluje a drtí, že ten důvod je i pro mě už téměř neexistující.
Je mi smutně. Z toho všeho kolem mě, z toho, jak po mně pořád někdo něco chce, z toho, když slyším svůj smích, který zní tak nepřirozeně. Umřel mi kocourek. Horší byl ale ten týden před tím, kdy jsem tak zoufale matku prosila, aby ho odnesli k veterinářovi, čímž jsem jí otravovala život. Nesněží, je jen mráz a ranní mlha a dnešní zima byla vážně zvláštní. Mrazivá a stejně přívětivá, stejně tak lidé kolem mě.
Říká, že se neraduji z maličkostí. Popravdě se neraduji z ničeho. Ale třeba dnes jsem žila jen z těch drobných hovorů, které byly slyšet na ulici. Jen z těch nejobyčejnějších slov.
Včera jsem byla v Rudolfinu na Uncertain States of America: Americké umění třetího tisíciletí. Bylo to dobré, moc dobré, některé objekty se mi vážně líbily, u jiných jsem netušila, co je nějak odlišuje od ostatních podobných maleb, aj. Ale určitě doporučuji. Zdá se, že americké umění je energické, výbušné, snažící se upozornit, křiklavé, osobité… ale já často marně hledala nějakou myšlenku, důvod, proč.
Nakonec odešla i ona. Ublížilo mi to. Ale nechci ji se svými pocity obtěžovat.
Pak odešla i má matka. Letošní zima jen bere…
Tolik bych chtěla prospat celý zbytek zimy. Mám strach, že mi sebere ještě víc.
O filmech, letošním zimním soudtracku, větách, které slyším každou noc před spaním, malbě vínem a tramvajových pohledech někdy příště. Jdu vyrábět své tváře. Ve skutečnosti nejdu, ale měla bych.
11 Responses to “And when I touch your hand…”
Leave a Reply
Prosinec 24th, 2007 at 7:17 pm
Třeba zase jednou nalezneš na své tváři pravý úsměv. Třeba.
Přeji šťastné prožití svátků a lepší nový rok!
Prosinec 24th, 2007 at 8:47 pm
Je mi to moc líto s tím koucourkem…
Prosinec 24th, 2007 at 11:31 pm
Tohle vyznělo strašně moc smutně… Mrzí mě to. *objímá*
Chtěla bych říci ale hlavně dvě věci. Nejsi to ty sama, kdo po sobě chce příliš mnoho věcí? Vždy jsi mě fascinovala tím, kolik toho znáš, umíš, čemu všemu se věnuješ (a nutno říci, že jsem tě za to obdivovala a obdivuji). Ale není to zničující, chtít toho tolik?
A také - většina zim bere strašně moc. Možná by se tomu člověk neměl bránit, vyplakat se z toho a jít dál.
Prosinec 28th, 2007 at 8:38 pm
Smutné období, paralelně k tomu mému.
I když, i teď se to mění. Deprese vládnou celým dánskem.
Je to snad všude.
Ale i tak doufám v zlepšení.
katka16
Leden 1st, 2008 at 2:49 pm
Oh, už je mi mnohem lépe. A ač jsem vaše krásné věty četla až teď, stejně moc děkuji za přání a za všechno. Nový rok je tady… a čeká nás tolik velkých událostí, jen velkých změn v politice a já už se na to všechno vážně těším. Na to co bude - pořád je to lepší než myslet na minulost.
Petrushka, Skalain, Katka: Díky moc, jste zlaté.
Anička: Tvá slova zasáhla, takže… děkuji. Jako bych na chvíli zapomněla na to všechno, co jsi mi teď připomněla.
Leden 5th, 2008 at 4:13 am
halo
Leden 5th, 2008 at 4:14 am
výborně, funguje to
Leden 5th, 2008 at 4:23 am
Je to skvělá stránka (to je první blog o kterém jsem to napsal, nebo u kterého jsem měl potřebu to napsat). Bohužel, je tady málo o tobě, i když v jednom článku je tady o tobě úplně všechno, ale člověk si tím není nikdy jistý. Důvod, proč píšu je fakt, že většina informací o tobě se shoduje s informacemi o mě (toto moc často neříkám, 1. by to toho dotyčného asi moc nepotěšilo, 2. takových dotyčných moc není). A konečně velké finále: Rád bych věděl co nás odlišuje, v čem bychom se zásadně neschodli, pohádali. Musím to vědět. Dík
Leden 5th, 2008 at 4:30 am
Mimochodem, tuhle stránku jsem našel, když jsem do vyhledávače zadal LONESOME TOWM
Leden 5th, 2008 at 4:31 am
LONESOME TOWN, samozřejmě
Leden 5th, 2008 at 4:33 am
Jo a muj email je homu@seznam.cz, ale asi existuje lepší cesta