So Beautiful Winter

Po náročných týdnech jsem se konečně dostala k tomu napsat něco, jak ubíhají mé zimní dny. Strašně se mi chce napsat něco o zimě, jak moc ji miluju, jak moc mi ubližuje, jak moc je ve mně. Ale nedostává se času.

V češtině jsme psali úvahu na odporné téma “první měsíce na této škole”. V angličtině jsem dnes dopsala esej o Jonathanu Swiftovi a Gulliverových cestách a jsem s tím docela spokojená. Profesoři nám nakládají strašně práce přes prázdniny. Do estetiky musím udělat dva velké projekty a jediné, co mě utěšuje, je, že už mám alespoň nápad. Na ekologické téma (mohlo být o dost horší xD) Země bez lidí vyrábím krabici s papírovo-moduritovým modelem Londýna, kde už vlastně třeba afaltem prolézá plevel atp. A na téma tváře si chci koupit několik obyčejných bílých masek, kterým pak sama dám nějakou podbu. Už jsem nakoupila spoustu látek a peříček a podobných blbostí, tak doufám, že to stihnu dokončit, zvlášť ten model.

Poslední týden je mi vážně strašně špatně, spím i o dost víc, protože jsem strašně vyčerpaná. Opět vypadám strašně a každé ráno doufám, že můj make-up skryje bledost i temné stíny a nikdo nic nepozná…
Prezentaci jsem v pondělí opět neměla kvůli projektoru, perfektní. Už mě to vážně štve, o víkendu se to budu muset znovu učit, abych byla schopná to odříkat a přeci jen celé umění a architektura Řecka i Říma je strašně moc (nehledě na to že je tomu věnován celý jeden díl Dějin umění). Ve čtvrtek jdu do divadla na Proces, kritiky nebyly tak špatný, jak jsem čekala, takže se i docela těším. Na zítřek jsem se přihlásila na olympiádu z češtiny. Nikdy jsem se těch olympiád neúčastnila, přišlo mi to zbytečné, ale teď potřebuji, aby mi do hodnocení napsali, že se věnuju i něčemu spojenému se školou (když už nejezdím na žádné třídní akce jako je lyžák nebo bruslení).
Myslela jsem, že se i účastním recitační soutěže, ale mám toho už teď strašně moc. Do ledna navíc potřebuji odevzdat fotky na několik témat. Čtu Mrtvé duše (kolik týdnů už?) a musím si koupit Vysokoškolskou matematiku, protože příklady, které děláme, jsou jedině tam (v našich učebnicích je 1. stupeň obtížnosti, v jiných 2., ale ten třetí, který musíme umět my, je už jen v těch pro VŠ - no skvělý). Jinak profesor na matiku má perfektní hlášky, někdy si říkám, že je snad budu zapisovat xD.

Prof.: “Tak tenhle příklad je tak úrovně…”
Někdo: “Šimpanzů,” zašeptá vědoucně.
Prof.: “Ne, vlastně jsem myslel pokojových rostlin.”

(V hodinách se hlásíme, když si myslíme, že náš výsledek je správný, on to zkontroluje a dostaneme kdyžtak malou jedničku.)
Někdo se protahuje se sešiem.
Prof.: “Ty se hlásíš?”
Někdo: “Ne.”
Prof.: No už jsem se lek!”

Prof.: (na někoho) “A vy si můžete sbalit a už jít.”
Někdo.: “Cože? Proč?”
Prof.: “Vše, co teď budeme probírat, je na váš mozek už příliš složité.”

(Po tom, co 98% třídy dostalo z dalšího testu opět za 5.)
Někdo: “Už někdo propadl z matematiky?”
Prof.: *přejede po nás pohledem* “Očividně ano.”

(O testu, kde jsou 4 příklady každý jiného typu zadání, ze kterého mělo 98% třídy 5.)
Prof.: “Když je člověk úplně blbej, naučí se postup jednoho typu příkladu nazpaměť a má za 4.”
Třída: *tupě zírá*
Prof.: “No a pak jste tu vy, co máte za 5.”

Lol, nemůžu z něj, myslím, že je na matiku perfektní, až na to, že jak učil na VŠ, tak vyučuje dost složitě. Má perfektní humor xD. Jinak ostatní hodiny zoufalství a nuda. Kromě historie, angličtiny a nevěřila bych, že to kdy napíšu, chemie xD

Pamatuji si tři rozhovory, které mě tenhle týden vážně zasáhly. A tak jen tři věty:
“Slyším, jak se vesmír rozpíná.”
“Hodina končí za dvanáct minut.” “Boguzel, má kultura nemít hodiny a já nemít minuty.”
“A ptáci pak křičeli a křičeli.”

Poslední dobou jsem strašně smutná a všechno se mě tak nějak víc dotýká. Tolik bych chtěla… jen trochu víc zájmu. Tolik bych chtěla umět žít. Ale stále mám zimu, která mě sice mrazivě, zato pevně a konejšivě obejme.

Tolik k dnešnímu datu. Stalo se toho strašně moc a já nemám sílu než téměř vše vynechat. Takže o šílenostech v podzemí, filmovém maratonu, dešti, který ve mně něco změnil, snubním prstýnku a ledvinách někdy jindy.