Hloupý lidský vynález - čas

Tak konečně se toho dost kolem mě uklidnilo a já jsem si našla nějaký čas pro nějaké to zaktualizování blogu :).

Nadpisy těch důležitějších částí by se daly shrnout asi takto: Testy, esej, angličtina, UWC, další politickovědní otázky, deprese z nedostatku času na kulturu, lidé ze třídy, diskuze o víře.
Popravdě mě teď napadlo, že bych to ani nerozepisovala, protože jednoduše mi stačí sledovat, jak se na hodinách vždy změní číslo u minut, ale dám se do toho… :)

Testy: Začalo to pondělím a já jednoduše celý předchozí víkend dělala tolik věcí, že jsem si na nějaké učení ani nevzpomněla. Takže to teď dopadlo tak, že jsem se urychleně musela učit ze dne na den. Už umím celou báseň od Heinricha Heine, Die Lorelei - je prostě překrásná! Dost často se teď přistihnu, že si ji recituji v hlavě a mám neovladatelnou chuť ji recitovat i nahlas. Je to nejspíš první okamžik, kdy jsem si uvědomila, jak moc krásně může němčina znít a jsem zpětně neskutečně šťastná za tenhle úkol. Jednoduše vím, že Lorelei už nikdy nezpomenu :).
Ze všech testů, které jsem psala (dokonce i z neočekávaného zkoušení) jsem prospěla na výbornou, takže zatím hlavní myšlenka toho, proč jsem vlastně z bývalé školy odešla, funguje. Potřebovala jsem jednoduše nějakou motivaci a tam to už byly jen ročníkové práce, což byla jediná část mého studia, se kterou jsem byla spokojená, bavila mě a dál mě motivovala. Fajn, tady mě taky nemá toho moc co motivovat, ale je to jednoduše změna. Tam jsem si moc zvykla, jak to na jakém semináři chodí a potřebovala jsem něco, co by mě “probudilo”.
Ve čtvrtek jsem nebyla ve škole, takže si historii a fyziku napíšu příští týden. Společně s hrůznou matematikou, nějak mi absolutně poslední dobou uniká. Fyzika je naopak čím dál tím lepší a lepší, omg, miluju fyziku! xD A historie se mi líbí svou formou. Žádné naprosté blbosti, co hned každý zapomene, ale zabýváme se hlavně společenskou, politickou a ekonomickou situací staroorientálních států, což mě vždy zajímalo.
Naopak zeměpis je horší a horší. Probíráme zrovna zajímavou oblast - severní Afriku - a u každého státu máme asi milion vět jako “60% povrchu tvoří pouště a polopouště”. Vůbec nechápu, proč bych něco takového měla vědět, když mi na to stačí jeden pohled do mapy. Naopak například takový zajímavý paradox, jako že je Libye či Alžírsko členy OSN už nikdo nezmíní… Hm, hlavně že vím, kolik procent obyvatel pracuje v zemědělství (bez toho, abych věděla, jaký dopad to má na ekonomiku)…

Esej: Už bych měla pomalu připravovat svou přednášku. Esej mám už rozdělanou, ale jelikož mi je cizí minimalistický styl, opět mi to vychází na desítky stran. Jednoduše se nedokážu rozhodnout, které antické památky z Řecka jsou více důležité než jiné.

Angličtina: Ehm, nevím, jestli jsem o tom už psala, ale koupila jsem si několik učebnic angličtiny a musím říct, že jsou perfektní. Naprosto je všem doporučuji. Je to English Grammar in Use, nakladatelství Cambridge (s to jejich středoškolské učebnice přímo nenávidím).
Nějak se snažím si na angličtinu najít čas, ale moc často se mi to nepodaří. Potřebuji si najít nějakého individuálního učitele. A možná o letních prázdninách znovu pojedu do Anglie! Snad po čtyřech letech, jsem zvědavá, jestli by mě znovu zařadili do úrovně upper, nejspíš ne; jak angličtinu nepoužívám, mám pocit, že ony certifikáty jsem ani nemohla dostat já, protože teď jednoduše takové znalosti nemám.

UWC: Tohle se pokusím shrnout. Nehodlám tu vypisovat, co UWC je - snad jen: www.uwc.cz. Mám jeden rok, abych se na ony přijímací pohovory připravila a skutečně se tam strašně chci dostat! Celý pátek a páteční noc až do svítání jsem věnovala čtení blogů dvou kluků; jeden studuje v Itálii, druhý ve Walesu (kde je mimochodem škola na hradě, omg, vypadá to tam jak z HP - a ty naprosto kouzelné zahrady, myslela jsem, že zešílím). Jelikož každý zná mé nadšení, které mě skutečně nenechá vydechnout, tak asi nemusím dodávat, že jsem o tom přečetla snad vše, co se dalo. Jsem z toho naprosto nadšená, je to ta nejlepší možnost, jakou jsem našla! Mnohem lepší než EISP nebo jiná mezinárodní škola v Praze, mnohem lepší než programy typu “rok na střední škole”. Dokonalé… Vysněné…

Politika: Mám poprvé pocit, že mi to samostudium skutečně něco dává. Teď jsem si dala cíl, že se potřebuji naučit všechny monarchie na světě a jejich typy a autonomní oblasti. Docela mě zaujalo Japonsko, takže jsem si našla docela dost podkladů dál ke studování. Ach… Jsou chvíle, kdy mě mrzí, že nemůžu mít ročníkovku. Letošní prvotní téma by bylo určitě něco z oblasti politologie, sekundární nejspíš opět z literatury a tentokrát bych už asi neodolala své vášni pro čínskou starověkou literaturu… Mimochodem - jsem asi tak 10 minut přemýšlela o vstupu k Mladým konzervativcům, kvůli kontaktům a dobré vyhlídce do budoucna. Než jsem najela na jejich stránky, které mě jednoduše naprosto odradily a rozesmály. A než jsem o tom začala přemýšlet trochu hlouběji; nedokáži si představit, že bych se skutečně dokázala vzdát té své pomyslné svobody.
Další věcí je ta práce pro poslance Duba. Už jsem byla na pohovoru, kde jsem asi vyšokovala jeho asistentku se svou složkou dokumentů. Myslím, že jsem zanechala docela pozitivní dojem, problém je ale v tom, že jak je poslanecká sněmovna skutečně velmi semknutý orgán, špatně se do jejího koloběhu dostávají noví lidé. Doufám, že se pro mě nějaká práce najde, klidně i dobrovolnická, jen bych ráda měla nějaké reference. A to prostředí! Jeho kancelář je v nádherné části budovy! Jsou tam zachovalé ruční malby na dřevěném stropě nevím-z-kolikátého-století, ale jsou překrásné.

Deprese z nedostatku času na kulturu: Nějak mě zasáhla nepřipravenou, takže jsem se skutečně asi celou noc a následující den utápěla v tom, jak jsem vlastně v posledním měsíci nic neviděla, popřípadě nečetla. Mám rozečteno několik knih, ale nedokážu se k nim nějak dostat, žádný film, který by stál za zmínku, jsem také neviděla. Kromě dokumentu Úplně osobní - byl naprosto nádherný, trochu jako Kůže, takže chápejte mé nadšení! Mám ho nahraný, takže ráda poskytnu komukoliv, protože mám pocit, že se o něco tak jednoduše krásného musím podělit úplně se všemi :).
Ráda bych se taky někdy podívala opět do divadla. Měla jsem jít na hru Jak je důležité míti Filipa, kterou ztvárnili lidé z mé bývalé školy, ale bohužel jsem v tu dobu měla něco jiného. Ale vážně ráda bych se podívala do divadla… Nebo alespoň na nějakou operu nebo balet… prostě mám tak nějak pocit, že teď jde spousta věcí mimo mne, ach jo…
Aktuálně čtu Filosofický slovník pro samouky od Vladimíra Neffa, který je… prostě báječný! Jeho myšlenky jsou tak elegantní, skoro jako matematické věty nebo fyzikální rovnice. Dokáže najít skutečnou hloubku ve slovech, která užívá, a snad proto se zdá vše, co napíše, být tak elegantní a noblesní.

Lidé ze třídy: Cítím se tam mnohem líp, skutečně. Asi je to vážně jen o zvyku nebo prostě že jsem po své bývalé škola byla zvyklá na lidi z úplně jiné sorty.

Diskuze o víře: Hm, připomněla mi, proč už se vlastně nepovažuji za křesťanku. I když ne tak docela… Nevím. V poslední době nad tím hodně přemýšlím, ale ještě jsem se neodvážila znovu jít do kostela. Mám pocit, že na to ještě nejsem připravena, že nejsem připravena dát vše a přijmou vše, co mi bude ochoten dát (ach, tolik oblíbená věta z Kůže). Mám pocit, že agnosticismus ve mně samotné mizí jako mlha, která je v tahle chladná rána nad Vltavou. I když věta: “Člověk nebyl stvořen bohem, nýbrž bůh byl stvořen člověkem; cit v sobě zahrnuje samu božskou realitu jako svůj přdmět, k němuž směřuje, a tak je bůh a čověk jedno a totéž,” mi stále připadá jako jedna z nejelegantněji vyjádřených myšlenek, jakou jsem kdy slyšela a nedokáži se oprostit od jejího strhujícího, absurdně směšného a tolik vědeckého, logického podání.

To je nejspíš tak ve zkratce vše. Asi jsem chtěla jen oznámit, že ještě žiju a stejně tak nadšení ve mně, ať už ho probudí cokoliv. Doufám, že se máte hezky a o něco víc lépe než já :). Chci si přečíst Slovník antické kultury, ale je to příliš monstrózní kniha, snad na ni jednou budu mít čas.