Oh, Sweet Sixteen!

Včera jsem oslavila (pochopte - “oslavila”) narozeniny. Dostala jsem úžasné Digimemo, což je vlastně něco jako tablet, akorát že si na to položím blok a cokoliv, co napíšu se mi zaznamená do počítače. Právě abych do školy nemusela tahat třeba notebook (kam bych si stejně nemohla psát matematiku atp.); a je to prostě luxusní věc, awk!
Pak krásné stříbrné náušnice (vybírala je matka a já o nich nepíšu jako o podivné věci, nad kterou nevím, zda je to žert nebo krutá skutečnost - my first time!), tématickou krabici plnou bonbónů (sweeeet xD), nějaké šminky a spoustu krásných věcí na sebe, které jsem si už naštěstí vybírala sama, kdo ví, jak dlouho by tento hezký vkus mé matce vydržel; ne, radši neriskovat xD.
Pak jsem dostala static na foťák, krásný, úžasný, božský stativ xD. Vybraly jsme ho s Natal. A také své vlatsní DDR, awk! (Co je DDR?) Sice to je “jen” softpad, ale hlavně, že je :). Už skáču úrovně (přesněji 7-8), které mi předtím přišly maximálně obtížné a nemožné. Miluju DDR xD. Stáhla jsem si StepManii a k padu dostala i ITG, takže songy zatím mám. Ale stejně doufám, že mi v Praze někdo pošle svoje songy ;).

Celé odpoledne jsme strávily s mámou řečmi o tom, jak strašně nechceme, aby přijeli Beránkovi (Alena mi upekla dort a měla mi ho přivézt, tzn. měla přijít s celou rodinou… em), prostě skutečně velmi společenská oslava xD. Každopádně nakonec přijela jen Alena s Mirkem, dort byl naprosto úžasný a stihli jsme za večer probrat politiku, budoucnost státu a národu, ekonomii a hlubokou komunistickou filosfii xD. Od Evy jsem dostala šest lahví červeného mhmmm :).

Asi ve čtvrtek pojedeme zpět do Prahy. Moc se mi tam nechce, tady jsem byla měsíc izolovaná a popravdě mi bylo fajn. Mnohem víc jsem se uvolnila. Ano, byla jsem sama, ale až teď jsem skutečně přesvědčená, že nejsem až tak společenský člověk, jakým jsem byla (nebo chtěla být).
Střídavě se těším a netěším do nové školy. Třeba dnes v noci se mi zdál málem hororový sen o tom, jak jsem tam nastoupila - všechni učitelé po mně šli xD.

Vlastně se taky těším na Natal, až přijede z Chorvatska! Omg, prázdniny jsou hrozný, vždycky jenom počítáme, jak dlouho jsme se neviděly xD. Každopádně na příští prázdniny jsme s Nat zase začaly probírat tu Kanadu. Začalo se to brát vážněji než před rokem, takže by to třeba i vyšlo… Dva měsíce v Kanadě, awie!

Pronajali jsme část statku - jeden byt, který je v samostatném domku a jeden byt, který je ve vile. Ten je obzvlášť nádherný: velký, prosluněný, s luxusním výhledem do zámeckých zahrad! Navíc jsme se s mámou dohodli, že jeden z těch nájmů půjde mně na konto, takže bych si měla finančně přilepšit i bez práce. I když s tou taky počítám. OD září začnu dělat asistenta finančního poradce. To znamená, že bych jen volala lidem a sjednávali s nimi obchodní schůzky.
Přišla sem i Danka a říkala, že teď dělá ten pasivní telemarketing (a dokonce i v té samé agentuře, kterou jsem si vybrala!) a že ji to baví a je to docela fajn. Jenže já se děsím toho, že bych to neměla kdy stíhat. Od září chci chodit na ruštinu, potřebuji už si najít ty kurzy kreslení a večerních hodin tance se také nechci vzdát…
Hmm… uvidím, jak co vyjde.

Na sádkách se toho moc dělat nedá, takže převážně čtu a dívám se na filmy.
Přečetla jsem Afghánce, který mě překvapil. Přestože mám Forsytha ráda, někdy mi jeho styl přijde příliš zdlouhavý (tím myslím průhledy do minulosti atp.), u Afghánce mi taky vadilo sto stran o konfliktech mezi radikálními skupinami, kdy jsem si už nebyla jistá, kdo je příslušníkem čeho atp.
Přečetla jsem Proměny. A taky své oblíbené Stopy Hrůzy, těch za noc, kdy nemůžu spát, přečtu třeba pět, ah, miluju je xD.

Filmy doplním až budu v Praze. Ne, pravda, těším se do Prahy…