Make Me a Storybook (and write me away from here)

Právě ubíhá těch několik málo hodin, které trávím zpět v Praze. Miluji noční jízdy autem. V noci mám raději jakékoli místo, a je jedno, kolikrát jste to slyšeli od kohokoli jiného, i já v noci mohu otevřít oči, když je před sluncem trochu přivírám. Přeci jen je ta pravda, kterou osvětluje, poněkud pokřivená. Poškozená. V noci si město nemůže na nic hrát. Ani já ne (a nepopírám, že kromě výhod to přináší i jisté komplikace; třeba máma zná jen mou denní tvář, která taky tak trochu mhouří oči a schválně vymění rovinné zrcadlo za vypouklé).

Do Prahy jsme vzaly Kláru a bylo fajn ji zase po dlouhém čase vidět. jak tomu ve Stráži chodí (či nechodí?), posledně jsme se viděly na pohřbu. Zrovna odjíždí do Španělska. Ne v letadle, ani autem. Chtějí s přáteli projet celé Španělsko na kolech! Takže doufám, že se dočkám vyprávění dříve než bude nepatřičné se o tom zmiňovat na dalším pohřbu xD.

Mámu jsem ještě vytáhla v deset večer na pizzu a z důvodu mých aktuálních dostatečných financí (dostala jsem konečně peníze od UK za mé ročníkové práce) jsem ji pozvala, což bylo fajn, jsem ráda, když můžu být aspoň trochu štědrá. Domu jsem přišla docela utahaná, ale nemohla jsem si nechat ujít příležitost rychlého internetu. Na narážku Hughhha jsem si začala stahovat v archivu Fajn rádia staré nahrávky z karaoke show - lol xDDD. V podstatě jde o to, že trhlá Sandra a Víťa přezpívají nějaký song na přání v češtině. Fajn. Než narazíte na text: “Když přijdu do klubu, tak uhněte, sakra! Rozestupte se, nebuďte se mnou v řadě, sakra! Jsem VIP, víte, že musím zářit, sakra! Jsem Fergie, Ferg, a milujete mě dlouho! … Jsem obrovská lady, ale tančím jak štětka, sakra! Protože jak víte, je mi to u prdele!!!!” Lol, skončila jsem pod stolem :DDD.

Při poslechu podobně skvělých textů jsem přečetla všechny blogy a cítím se opět skvěle informovaná o tom, co se děje u těch pravých VIP.
Koupila jsem si nový Reflex (už to začíná vypadat, že to kupuju pravidelně, ehm xD), ale kvůli tomu titulku: “GAY: New York v kopulačním rytmu světa” jsem to prostě musela koupit xD. Konečně je pořádně vidět rozdíl mezi Reflexem a Týdnem, jejichž hlavní článek se věnuje smrti Antonioniho (*pláče*) a Bergmana. Doufám, že filmy jako Zvětšenina, Zabriskie Point, Za mraky, Podzimní sonáta a Hosté večeře Páně nebudou nikdy zapomenuty. A třeba se díky médiím, která se poměrně obsáhle věnují jejich smrti, dostanou jejich filmy ještě k širší veřejnosti.

Jinak se nic nijak zvlášť významného nestalo. Spousta situačního humoru, spousta podivných zvratů ve vztazích a spousta knih. Ach ano, konečně mám víc času na čtení. Včera jsem se vloupala do zamčeného pokoje a celou noc jsem proseděla u v rohu nalezeného Sám proti osudu. Dostala jsem pro mě naprosto úžasnou publikaci Poslední záhady vědy, ale pravda, chemií jsem se prokousávala dlouho a některé astrofyzikální postřehy a zákony jsem si musela přečíst tak osmkrát, abych donutila mozek plně se soustředit na slova a hlavně pochopit je. V poslední době zalétávám kamsi do dáli.

V noci pozoruji hvězdy. Přímo nad zenitem září Velký vůz, který by tak velký a jasný poznal kdokoliv. Na konci srpna, kdy bude nebe stále ještě dost široké a vysoké, bude vidět i Mars! Aktuálně pozoruji krátery na Měsíci. Už je zbytečné si je zakreslovat, mám novou 3D mapu Měsíce, kde je vše (děkuji, Davide, za rychlý upload) :).

Znovu čtu Metamorfózy (Proměny) od Ovidia. Nikdy jich není dost. A nikdy je plně nedokáži obsáhnout slovy. Snad protože obsahují tolik slov, která bych jen hloupě zopakovala. Ach, když už mluvím o hlouposti - pozměnila jsem jedno z tajemstvích a jen tak, asi z marnosti a toho odstínu hlouposti, který mám ráda a někdy se mi protiví, ji sem vložím.

Hloupá…

Jsou jako tvé otěže
A zařezávají se hloub a hloub
Než vítr kmeny seřeže
Jsi hloupá ve svých snech
Kde víš, že vše je skutečné
Kde žiješ.

Procházím tvou knihovnou
Prach černý a papír ohořelý -
Ta vůně zdá se nevhodnou
Příběhy se rozsypaly jen tvou hloupostí
A bezedně a spáleně
Víš, jak němě, povolně
zní (a zařezává se hloub a hloub)
Spáleniště.

Jsi jak z mlhy malůvka
Co kreslila jsem do skicáře
Snad zoufalá, snad marnivá (snad)
Snad… hloupá ve svých snech
Kde upálená tráva
Kde vykřičené hlasy
Byly černým pastelem
A tvé fialové vlasy (já kreslila je tajemně)
Ti padaly až na ramena
Těžko kreslím, těžko spím, když vidím
Jak moc byla´s ohořelá.

Stojím vratce nad propastí
Kde dole ční se omluva a v nebesech
Co vděk a Ráj již nevlastní
Se skrývá odpověď
Snad hloupá jsem, když držím prsty
hloupou strunu tvého vlasu
Spáleniště zanechává
Skřípot rytí černé,
S modlitbou i bez pokory
Propaluji tvoji krásu.

Snad hloupá jsem, když balancuji
S odmítnutím skočit a s touhou neznat, co je v nebi
Jen hloupí odpouštějí
(Jen silní čekají, aby mohli odpustit)
A já nehodlám dopustit
Abych padala dál - hle, tak hloupá jsem!
A hlupáci nemají místa ve svých snech pro jiné
Tak pochop, že pro tebe
I hloupý pálí sen.

My kind of love is an ugly love
But it’s real and it lasts a long, long time

(Ugly Love, Eels)

Mimochodem kdosi začal znovu publikovat. Pchm, miochodem. A je to mnohem, mnohem víc, než jsem mohla čekat. Je to… pravdivé. A ona pravdu dřív vždy schovala pod černý popel až příliš krásných slov. Někdy ale i spáleniště proroste nová tráva. Pchm, jak bych mohla se svou touhou napsat jen “mimochodem”.

EDIT: Em, už v minulém postu jsem chtěla napsat, že jsem dočetla Deathly Hallows. Pro mě strašné zklamání. A to ne proto, že bych četla knihu s nějakou svojí pedstavou o konci, která se nenaplnila, nebo že by mi vadil romantizovaný epilog. SPíš mě tam vadila ta hloupost. Například způsob otevření Tajemné Komnaty (lol, to napodobování hadí řeči je prostě směšný xD). Pak celá kapitola Kings Cross, protože byla naprosto vytrhnutá z kontxtu. Ta byla snad největším zklamáním společně s poslední kapitolou. To vysvětlování při debatě s Voldemortem a pak jedno mávnutí hůlky a konec. Přišlo mi to směšné a dost hloupá představa konce. Navíc jak končila poslední kapitola, myslela jsem, že někdo zapomněl přepsat několik stran xD. Lol, prostě to bylo ukončeno v okamžiku, kdy jsem myslela, že bude několik stran o tom, jak se někdo vrátil pro tělo do Chroptící chýše, jak se Harry setká s Ginny. Něco o Luně. Myslela jsem, že budou sedět pod stromem na pozemcích. Dozvíme se něco jiného, než co dělal Harry atp. Nakonec je v knize strašný skok o 19 let. Ale epilog mi nijak zvlášť nevadil, spíš v tom smyslu, že v něm bylo strašně málo. V posledních dvou kapitolách vlastně bylo strašně málo. Jen tak mezi řečí jsme se dozvěděli kdo všechno umřel, kolik kdo má dětí¨a jak chytře moudrý Harry naložil s Relikviemi, a to vše na jedné dvoustraně.
Asi nejsem vhodný čtenář pro tenhle typ knih. Mně tam scházely dialogy, psychologie postav, detaily… Úžasné kapitoly byly pro mne ty s odchodem Rona a to, jak se následně vrátil s celou scénou s laní a mečem. Tam každý z tria jednal nejvíce přesvědčivě a všechny jemné detaily byly vykresleny a dotaženy. Jako celek mi ale kniha přijde jen jako koncept. Řekněme velmi dobrý koncept, ale stále jen jako koncepce.