Brygmi mi položila pět otázek a já odpovídám. Pokud máte zájem, můžete komentovat a já vám pak položím pět otázek na které bych se ráda dozvěděla odpovědi. Odpovědi můžete zveřejnit kdekoliv: na svém blogu, v komentářích či v emailu.

1. Kterou knižní postavou by sis přála být?
To je těžké říci, protože nemyslím, že bych si přála být jen jednou knižní postavou či že bych si skutečně přála být nějakou. Nemám touhu prožívat život někoho jiného, ale ráda bych občas viděla svět očima jiných lidí. Z těch knižních mě pak určitě napadá Oshima (Kafka on the Shore), Malaparte (The Skin) a Agnes (Immortality).

2. Čeho si na sobě nejvíc ceníš?
Pravděpodobně si na sobě nejvíce cením hrdosti. Hrdost utváří téměř vše ostatní, co je mojí esencí a osobním nadhledem. Hrdost ze mě dělá misantropa, žene mě k tomu, abych se zajímala o chemii, i když ji ve skrytu nenávidím. Hrdost mě žená dál, věčně nespokojenou s tím, co už mám a čeho jsem již dosáhla. Hrdost mě chrání.

3. Velkoměsto nebo zapomenutá vesnice?
Všichni, kdo si myslí, že mě znají si tuto otázku zřejmě umí odpovědět. Velkoměsto. Špatně… V poslední době mám strach z toho, jaký osud je pro naši generaci předurčen. Děsí mě pomyšlení, že se budu muset zařadit mezi masy pracujících lidí i to, že většina mých přátel a lidí, co znám, se chystá studovat to samé. Děsí mě to, že za pár let vyjdeme ze školy a naše osudy budou tak uboze stejné, že nevybudujeme nic, co by po nás kdy zůstalo, že vzpomínky zůstanou pár vteřin a pak se spokojíme s prachem na našich tělech a myslích. V takových chvílích doufám, že se odstěhuji na samotu, budu mít koně a budu si pěstovat vlastní zeleninu a kompletně se odprostím od společnosti a patosu moderní doby. Přestanu číst o aktuálních událostech, protože jediné, co by mi mohly přinést, by byly další předsudky a cizí myšlenky, které pomalu, téměř nezřetelně napadají náš mozek a tím vytváří to, čeho už mám po krk, vizi společnosti, sociální matrix, pavoučí síť názorů, která vede ke ztrátě nezávislého myšlení. A my jsme ztraceni.

4. S jakým vědcem by sis přála promluvit?
Těžká otázka. Když vyloučím to, že bych mu také musela porozumět, pak by to byl Niels Bohr, jehož osobnosti si velmi vážím a který mě nepřestává uchvacovat svým pokrokovým myšlením.

5. Kdyby se o tobě točil film, kdo by tě hrál a kdo by byl režisér?
Doufám, že by mě hrál John Malkovich nebo Philip Seymour Hoffman. Mám pocit, že by oba dokázali vystihnout extrémy, které mám pocit, že v sobě vědomě pěstuji. Režisérem by ale musel být někdo z Asie. Nikoho určitého na mysli nemám, napadají mě jen určité metody režie dobře známé asijské kinematografii.