This entry was posted on Pátek, Červenec 13th, 2007 at 1:12 am and is filed under Actions, Photos, Thinking. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.
I Was Truly Born to Follow
S Natal jsme nakonec vyrazily do Zoo. Ráno byla obloha ocelově šedá, přesně taková, jaká byla, když jsem psala jedno ze svých Tajemstvích (je tam i zmíněna). Teď spíš byla odrazem mé naprosté separace od určitých gest a slov. A apatie; apatie má pro mne vždy kovově šedou barvu.
Proti tomu všemu jsem se cítila fajn. Jako bych se znovu nadechla a následná radost z toho, že mi do úst nevnikla voda, vydržela dost dlouho. I když z těžkých mraků začaly padat velké, studené kapky deště.
Hned u vchodu jsme se dostaly k opičkám, které roztomile poskakovaly sem a tam, kromě této jediné, takže na ni zamířil můj objektiv xD. Zdárně jsme vyšly kopec, což je pro nás (a zvláště pro mne, která je zvyklá na výtah ze školy xD) velká událost, a dostaly jsme se až k pavilonu. A vyfotily jsme se v “džungli” - Natal i já. Cestou k ledním medvědům jsme minuly několik dalších výběhů, jejichž obyvatele (a hlavně jejich jména) si má mysl nedokázala udržet v povědomí (“lasička”xD). Medvěd nejdřív vypadal zle, ale za chvíli už působil nesnesitelně roztomilým dojmem.
Byly jsme i v pavilonu orangutanů, kde byl naprostý nával. Jedna z orangutaních slečen spala, pak ale vstala a ochotně pózovala všem fotografům xD.
Mě zajímali plazy, pavouci a kočky (jejich pavilon byl ale naneštěstí uzavřen, kvůli dvoum nově narozených koťatům). Tak jsem alespoň o to delší dobu zůstala u leguána.
Nejhrůzněji na nás působili Emu (??), každých pět vteřin se ozvalo: “Představ si, že tohle potkáš někde venku!” xDD
A jelikož jsem svou paměť skutečně přecenila, raději nebudu uvádět ani přibližné názvy, k této fotografii mě totiž napadlo jen “mula”, ehm xDD.
Ale tadyuž vím, strašně milá fotka koní převalských. A velbloud dvouhrbý, kterým jsem byla unešená. Ještě více mě snad nadchla jen překrásná sova, pro sovy mám slabost, jsou maximálně roztomilé ^^.
Ehm, mula 2xDD. Ale tento exemplář už pojmenovat umím - Nat & Kar.
Sice se potom rozpršelo, a to na docela dlouhou dobu a poměrně silně, nakonec jsme se na déšť vykašlaly a šly dál, protože jasná obloha byla v nedohlednu.
Ehm, určitý druh opičky (lemur), který byla ve volném výběhu (tzn. že lidi mohli až úplně k nim), mne nadchl. Byl překrásný. Ale skutečně jsem se zamilovala do černého lemura.
Viděly jsme i slony. Jeden z nich asi deset minut neustále kroutil hlavou a vypadal jako jeden z těch naprosto milých bláznů, jako matka Trojana v Příbězích obyčejného šílenství xD. Tento ale není.
Následovaly dvě fotky u slonů, Natal a unavená já.
Došly jsme i k voliérám. Ptáci mě nikdy příliš nezajímali, kromě supů, tukanů, ledňáčků a “podivných čápů” xD. Nakonec nás ptáci ale tak oslovily, že jsme se s nimi prostě musely vyfotit :).
Nakonec jsme šly i ke gorilám, kde bylo zdaleka nejvíce lidí i v tak deštivém odpoledni, které nejdřív vypadali velmi rozlobeně. Aĺe ne všechny, jedna přišla až ke sklu a zvědavě nás pozorovala. Lenochod byl nejspíše tak vylekaný mým promoklým zjevem, až se i pohnul.
Byly jsme na jídle (neuvěřitelně drahém jídle) a kvůli dešti jsme už ani nešly do botanické zahrady. Já si velmi prozřetelně vzala letní boty, ve kterých už trochu mrzly nohy a těšila se na teplou sprchu. Stejně to bylo ale strašně fajn. Natal se ukázala jako naprostý znalec pražské zoo, já jako úplný ignorant, který byl v zoo naposledy před deseti lety xD.
Dnešní rozhovor s Aničkou mě vrátil myšlenkami trochu zpět. Ležela jsem v posteli, neschopna se hýbat a vnitřně jsem strašně chtěla utéct. Kouřila mé oblíbené skořicové cigarety a poslouchala hudbu, která mi zněla v hlavě tak před rokem. Měla jsem pocit, že je můj mozek naprosto prázdný. Jako bych si nic nepamatovala. Nedokázala jsem přemýšlet, každá myšlenka se utla už při svém zrodu.
Viděla jsem spoustu filmů. K některým nemám co říct (měli by snížit dávku nekvalitních a naprosto odporných filmů, které dávají na HBO a HBO2), některé mě nadchly.
Dnes jsem vyměnila skořici za vanilku. A zamilovala se do songu Stars od Roxette. Naštěstí mi nějak nefunguje Last.fm, jinak byste se zděsili - How to Dream má přes 120 poslechů (upozorňuji, že je to za jedinou noc a ono osudné svítání), Stars by na tom byl podobně ^^.
Navíc je v tom textu pro mě strašná pravda…
Wherever you go, I’m going with you,
shouldn’t you know I’m bound to follow,
whatever you say, whatever you do,
I give you a clue, I’m gonna follow.
…
Wherever you go, I’m going for you,
oh, I was truly born to follow,
like fire and wood and paper and glue,
only a few were born to follow.
…
And the stars will show
where the waters flow,
where the gardens grow,
that’s where I’ll meet you.
And the sun will glow
melting all the snow,
knowing all I know,
that’s where I’ll meet you.
9 Responses to “I Was Truly Born to Follow”
Leave a Reply
Červenec 13th, 2007 at 8:10 pm
Fotky jsou úžasné. Tolik mi toho připomněli a zároveň ukázali, co jsem neviděla. Např. lední medvědi byli zalezlí, gorily jsem nenašla.
Já sebou táhla obrovský deštník, který mi pořád překážel a neustále jsem ho někde zapomínala, takže “překvapivě” nepršelo.
Jely jste lanovkou? Jsem jak malý dítě, ale strašně mě zklamalo, že jistý člověk váží více než povolených devadesát kilo a tedy jsem s Katkou v zájmu věci odmítly jet bez něho a tak se plahočily nahoru pěšky.
Červenec 14th, 2007 at 12:41 pm
Ten text je úžasný! Mám pocit, že svým způsobem do včerejška vystihoval i mě. A pak jsem usekla to pouto a je mi neskutečně lehce. Jako znovuzrozená.
Jinak, naprosto tě obdivuju, že jsi vydržela celou zoo. Jestli něco nesnáším, je to právě zoo ^^
Červenec 14th, 2007 at 1:24 pm
Jůůůů!!! Zvířátka! Ano, moje infantilní já se právě znovu probudilo :-) Já prostě miluji zoo a dokáži tam strávit neskutečné množství času. A fotky jsou skvělé, hlavně ten lední medvídek je rozkošný.
Mimochodem nemáš dneska svátek? Jestli ano, tak všechno nejlepší, jestli ne, tak mě ignoruj :-)
Červenec 14th, 2007 at 8:07 pm
Drahá Alion,
tak jsem po čase zase zabloudila :-) na Tvé stránky a s chutí jsem si přečetla pár “příhod” z Tvého života… :-D Tenhle článek se moc povedl, díky fotkám… Byl zkrátka radost přečíst! :-) Už se těším na další.. :o)
Přeji Ti hezký den,
Katka16
Červenec 16th, 2007 at 1:25 pm
Ahoj Alion,
musím říct, že jsi hotová fotografka! Ty fotky, které jsi nafotila, jsou vážně moc pěkné. Můžu se zeptat, co vlastníš za foťák? :P
Jinak, dlouho, opravdu moc dlouho jsem tě nezastihla na icq. Jen jsem ti chtěla vzkázat, až se prosím ihned ozveš Weallovi, až na něm budeš. Vymlouvá se na to, že tě už měsíc nebo dva nezastihl, a že tahle nebude žádná aktualizace, prý to nechce dělat sám a tys k tomu sháněla nějaké věci. Tak nevím, jak to máte mezi tebou, ale on je teď na icq pořád, tak se mu prosím ozvi, jo?
No nic, měj se pěkně a kdyžtak napiš… :)
Červenec 16th, 2007 at 1:33 pm
Och, promiň za ty chyby, ale snad to i s nimi pochopíš… ;)
Červenec 16th, 2007 at 11:36 pm
Petrushka: Děkuju moc, tak přirozeně je to jen výběr fotek :). I když ta obloha se mi přímo smála do obličeje s tím, že z ní zachvíli bude padat hustý déšť, a i přes to, že jsem asi půl minuty zírala na deštník, neschopna se rozhodnou, zda ho vzít, či ne, jsem ho samozřejmě nevzala - a ono pršelo.
Jinak lanovkou jsme nejely - Natal má strach z výšek. A i já, když jsem viděla ten ubohý řetízek a plastovou konstrukci, jsem racionálně porovnala svou váhu s mou odhadovanou nosností - takže ne, nejely jsme :).
Anička: Já useknout pouto neumím, tak se v tom nadále tak nějak plahočím, asi jako školák, který se sám dostal do chemické laboratoře (což je velmi výstižné, když vezmu v potaz, jak jsem na tom já s chemií xDD).
Zoo mi nijak nevadí, díky lidem, kteří tam se zápalem pracují, některé živočišné druhy nevymřely v tom pravém slova smyslu.
Brygmi: Jůůůů děkují :) A za přání také, měla jsem svátek a dostala jsem maximálně rozkošný a obrovský dort, má matka jako vždy přeháněla xDD.
Červenec 16th, 2007 at 11:45 pm
Katka: Díky moc za tvou návštěvu, budu se těšit na další :).
Sway: Děkuji za pochvalu. Mám zrcadlovku Pentax K100. Má naprosto perfektní barvy, krásně ostří, celkově můžu doporučit. I když je to aparát spíše na portréty, krajinu a na dokumentární fotky. Na makro a architekturu atp. jsou určitě lepší ;).
Ach, já ICQ zapínám opravdu málokdy, nemám moc ráda tenhle druh komunikace. A navíc jsem právě teď mimo Prahu a připojení je tak mizerné, že by se mi nerozběhlo. Kdybych tě mohla požádat, jestli bys nevyřídila Weallovi, že s tím počítám a jen co se dostanu do Prahy (cca za týden), napíšu mu na ICQ. Moc děkuji.
Jinak aktualizace bude. Už jsem se vrhla i na ty více než 3 dny neschválené a prošla jsem to všechno. Teď je má situace trochu komplikovanější, k povídkám se snad dostanu, ale ne k databázi, se změnami se ale počítá, to rozhodně. Vše, co jsem naslibovala, bude :).
A za chyby se vůbec neomlouvej, horší je, když je vidím v článku, ale jsem moc líná, než abych je opravila xDD.
Červenec 20th, 2007 at 1:01 pm
Vážně hezké fotky..skoro bych i řekla, že jsou umělecké ty jo :DD :)