Místo psaní nějaké bilance jsem četla tu z předchozího roku. Nepublikovala jsem ji, protože po tom, co jsem viděla QaF, jsem si uvědomila, jak moc zoufalá byla. Jak moc zoufalé bylo vůbec vracet se po roce k tomu, co se stalo. Jak šíleně zoufalé bylo to, že i po roce jsem stále cítila tu bolest. Nicméně myslím, že ji jednou uveřejním. Ne dnes, protože ač má minulost je ztracena, minulost jiných lidí je stále čistá a já jen necítím potřebu přidávat víc černého inkoustu na papír.

Bilance tohoto roku tedy také nebude. Jen tři postřehy.
1. Stále jsem doufala, ale po těch pár větách, které odkryly mlhu neporozumění a vzdálenosti, se důvěra stala bezcennou. Bylo to sbohem. A ač to nebylo tématem hovoru, také usmíření. Nepřišly slzy a tak jsem vymazala všechna ta slova, která byla jen napsaná a vlastně nakonec nic neznamenala. Jejich síla zkřehla, až se nakonec rozbila.
2. Dospěla jsem.
3. Jsem spokojená s člověkem, kterým jsem se náhle stala. Kompletním, jasným, všímavým a inspirujícím. Adoptovala jsem kousek pokory a trochu vzdělání. Zjistila, že mě lidé skutečně převázně iritují. Smířila se s tímto faktem. Zrušila všechny rubriky pro mě a pro druhé a začala trvat na definici všech pojmů.

I přes všechno, co přešlo, a přes všechno, co přijde - akceptuji prach na mých rukou a poprvé dokonce akceptuji i svou přítomnost.

read comments (0)